Nacházíte se zde: Úvod
14.11.2018
  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma

Historicky Kaleidoskop

Aktuální téma

Kvě27

Kdyby pršelo ve čtyřicátém druhém!

Email Tisk PDF

Kdyby takhle pršelo před dvaasemdesáti lety, možná by Heydrich nezemřel. Možná by tak nezemřelo i několik set českých vlastenců, které nacisté popravili jako odplatu za Heydrichovu smrt. Možná by Ležáky a Lidice nelehly popelem. Možná, možná…..

Jak trocha vody může ovlivnit osud tisíců!

Ale je tomu opravdu tak? Už jsem dnes opět četla na Facebooku, že to za to nestálo. Že smrt jednoho tyrana byla vykoupena krví mnoha statečných a mnoha nevinných. Stále ještě řada lidí zaujímá tenhle „socialistický“ postoj, který se zde šířil desítky let jen proto, aby se nemusela přiznat zásluha západnímu odboji.

Lidé se většinou nestávají hrdiny prvoplánově. Stávají se jimi proto, že dělají to, co jim velí jejich morálka, čest a svědomí. Jan Kubiš a Josef Gabčík plnili svůj vojenský úkol – úkol, jež obdrželi od svého velitele a o němž věděli, že jeho splnění je pro ně takřka rozsudkem smrti – pokud se nestane zázrak. Nestal se díky jednomu zrádci – Karlu Čurdovi.

Jan Zelenka Hajský, rodina Novákova, Oktábcovi, Královi a mnozí, mnozí další, nemuseli dělat vůbec nic. Mohli si jen tiše sedět doma za pecí, schovávat své sokolské kroje a s nimi také svou čest. Mohli se vymlouvat na to, že musí myslet na děti, že nemohou pomáhat, co kdyby se jim něco stalo…

 
Úno21

Editorial 4/2013

Email Tisk PDF

Vážení čtenáři,

dnešní svět, plný elektroniky a rychlých zpráv, má určitě své nevýhody, ale také přináší poznání. Předcházejícím generacím trvalo týdny či měsíce, než se dozvěděli zprávu z druhého konce světa. My ji můžeme číst, ale i vidět, prakticky obratem, jen s ohledem na časový posun. Když se před sto a více lety dělo něco na jiném kontinentu, nemělo to takový dopad na země vzdálené tisíce kilometrů. Dnes jsme účastníky všech katastrof, které se odehrávají na zeměkouli, prakticky v přímém přenosu. Sledujeme ničivé orkány na Floridě, sněhové bouře v Kanadě, genocidu v Africe či válku a utrpení v dalších zemích. A nevíme, zda zítra nepotkáme stejný obrázek i v naší ulici.

Nedávno jsem na internetu zhlédla videozáznam, na němž islamisté ničí hroby britských vojáků v Tobruku. Kopají do náhrobků, rvou je ze země a poté je rozbíjejí na kousky. Nakonec vzali útokem mohutný kamenný kříž. Když jej nedokázali dostatečně poničit kvůli jeho výšce, tloukli palicemi do podstavce v šílené snaze odlomit alespoň kus vzácného kamene.

Můžeme si říci – pár vandalů. Ale není tomu tak. Myslím, že to je vědomě pěstovaná neúcta člověka k člověku, neúcta k životu i smrti. Z čeho jiného se rodí války, než právě z takového pohrdání tím nejcennějším. Často v reakci na obsah našeho časopisu slýchám věty typu: „Jděte mi už do háje s válkou, to není naše věc.“

Není? Ale může být. Rychlostí blesku se může jakákoli hysterie rozšířit nejen po jedné zemi, ale po všech kontinentech. Nezapomínejme na to. A i když je někdy těžké neustále připomínat válečné doby vzdálené pár desítek let, je to nutné. Aby zítra nezmizely hroby a kříže na našich hřbitovech. Protože když zmizí, zmizí vše, co nazýváme morálkou, slušností a láskou.

Jindra Svitáková

 
Úno10

Veni, vidi, vici Otty Wichterleho

Email Tisk PDF

„Původ a vznik nových věcí záleží mnohdy na náhodných okolnostech, které s vlastním problémem nemají naprosto nic společného.“

Tuto větu pronesl Prof. Ing. RTDr. Otto Wichterle, DrSc., Dr. h. c., světově proslulý český vědec a vynálezce, až ve zralém věku. Slova však přesně potvrzují výsledky jeho mnohaletého výzkumu, zejména v oblasti makromolekulární organické chemie, mezi jejíž zakladatele u nás i ve světě patřil. Je proslulý mnoha objevy a vynálezy, které vedly k zásadnímu zdokonalení a celosvětovému rozšíření měkkých kontaktních čoček, ale také objevem silonu.

 
Pro12

Životní příběh brigádního generála Jaroslava Klemeše

Email Tisk PDF

POSLEDNI-PARASUTISTA titul-
Jan Vondráček: Poslední parašutista

Životní příběh brigádního generála Jaroslava Klemeše

Brigádní generál Jaroslav Klemeš je posledním žijícím parašutistou československé zahraniční armády z období 2. světové války, který byl vysazen na území Protektorátu jako člen paradesantního výsadku Platinum-Pewter. Kniha vznikala v průběhu let 2012–2013 a autor v ní veřejnosti nepředkládá odbornou historickou studii, ale živé svědectví člověka, který prošel záhy po dosažení dospělosti hrůzami druhé světové války, překonal smutek ze ztráty nejbližších a brzy poté, co se podílel na osvobození republiky od nacismu, se dostal do soukolí ještě horší totality. Byl vězněn a mučen v komunistických lágrech, sledován státní bezpečností, perzekvován, a to bez jakékoli možnosti se hájit či být osvobozen. Až rok 1989 mu vrátil svobodu a důstojnost člověka i vojáka. V knize čtenář najde zajímavá fakta z výcviku našich vojáků ve Velké Británii, množství archivních dokumentů týkajících se Jaroslava Klemeše, jeho výsadku i domácích spolupracovníků – odbojářů, informace o osudech jeho spolubojovníků i svědectví o krutosti padesátých let 20. století v bývalém Československu.

V knize je množství obrazových příloh a dokumentů, které nebyly dosud publikovány.

Formát B5/216 stran/290 Kč

Objednávky na www.eshop.anlet.cz .

Knihy je možné po telefonické dohodě na tel. 233 931 364 zakoupit v kanceláři ANLET, Generála Píky 26, Praha 6.

 

 
Pro12

Editorial 2-3/2013

Email Tisk PDF

Vážení čtenáři,

po dění posledních dnů je mi opět smutno z naší politické reprezentace a nedá mi to, abych připravený úvodník nevyměnila za nový a nepodělila se s vámi tentokrát o pár myšlenek. Nedávno jsem slyšela názor jednoho mladého učitele, že pokud se politická scéna v tomto státě nezmění, je připraven se s celou svou rodinou vystěhovat do zahraničí. Několik let pracoval ve Velké Británii a byl překvapen, je tam lidé respektují zákony, právo je vymahatelné a především – udržuje se tam úcta k lidem, k představitelům státu a práva, kterou tito svým chováním podporují. Život tam určitě není jednoduchý, jako asi nikde, ale tyto elementární zákonitosti tam fungují naprosto samozřejmě.

Nevím, zda po událostech minulého týdne, kdy si na půdě našeho nejvyššího zákonodárného sboru vyměnili názory předseda vlády a ministr obrany na účast na pohřbu člověka, který celý svůj život zasvětil boji za svobodu svého lidu a své země, mají tito mladí lidé ještě důvod zde žít. V každé běžné demokracii by byli takoví politici „sedmou velmocí“ a veřejností vůbec, ale především svými stranickými a vládními kolegy, donuceni okamžitě rezignovat a navždy zmizet z veřejného života. Ne tak v České republice – naopak budou dělat jakoby nic a dál se honosit svými tituly a funkcemi.

Kdyby takový trapas potkal vás, jak byste zareagovali? Myslím, že většina z nás by se hodně dlouho vyhýbala pobytu ve společnosti a pokud by se to stalo v zaměstnání, například byste veřejně pomluvili obchodního partnera, asi byste stáli s aktovkou na ulici rychlostí blesku.

Naši politici však nejsou z těch, kteří se za své chování stydí či za něj platí daň v podobě ztráty zaměstnání. A pověst člověka? Tu si buď nepřipouštějí, nebo si myslí, že zákonitě patří k jejich úřadu a lidi se jim budou klanět, protože oni jsou ti, co objednávají a platí. Ale kdo nakonec všechno zaplatí? Ani jeden z aktérů to nebude, z jejich kapsy totiž nejde jedna jediná koruna. Jsou to naše peníze, a pokud si to všichni „tam nahoře“ neuvědomí, nebude lépe.

A pro koho jsou tyto kapky nejvíce hořké? Pro nás, neziskové organizace, které se snaží prosadit ve společnosti kladné morální hodnoty – úctu a pomoc starým lidem, bezbranným dětem, týraným zvířatům, ale také úctu a lásku k vlasti, její historii a touhu po vzdělání.

Bez vzdělaných lidí bude Česká republika další banánovou.

Až na to, že ty banány tady nebude mít kdo jíst.

Protože děti chytrých a vzdělaných lidí je budou jíst v jiné zemi – a čeština se pro ně stane zapomenutým jazykem jejich prapředků.

Tak koho si to příště zvolíme?

Přeji krásné vánoční svátky a v roce 2014 konečně klidné a inspirativní dny všem, kteří se chovají slušně k druhým, váží si sami sebe a berou na sebe důsledky svých činů

Jindra Svitáková

 
Zář10

Osudové roky ve II. rozšířeném vydání

Email Tisk PDF

PL-titul wPrávě vychází nové rozšířené vydání publikace Osudové roky české státnosti věnovaná vývoji v českých zemích od počátku 1. světové války do roku 1989. Jednoduše a přehledně najdete v publikaci vše potřebné – data, osobnosti, významné dokumenty a události.

K publikaci jsme připravili pracovní listy pro žáky II. stupně ZŠ a studenty středních škol. Ke každému období od první světové války až do r. 1989 je zpracován jeden pracovní list s 8 až 10 úkoly. Listy jsou zdarma ke stažení na www.osudove-roky.cz

Publikaci lze objednat na www.eshop.anlet.cz

 
Zář04

Vyhodnocení malé soutěže na téma rozhlas

Email Tisk PDF

V soutěži odpověděli správně na všechny tři otázky a byli vybráni pro zaslání malého dárku:

- Natálie Dunglová

- Vlasta Kubalová

 

Správné odpovědi:

1. První hlasatelka rozhlasového vysílání v Československu se jmenovala Emílie Kočová

2. Slovní základ slova rozhlas je HLAS

3. Český rozhlas má čtyři celoplošné rozhlasové stanice, a to: Český rozhlas Radiožurnál, Český rozhlas Praha, Český rozhlas Vltava a Český rozhlas Plus.

 

Blahopřejeme výhercům a těšíme se na odpovědi na soutěžní otázky věnované cyrilometodějské tradici.

 

Rubrika Mladý vlastenec je realizována za podpory
Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR.

MSMT logotyp text RGB cz

 
Čec29

Editorial 1/2013

Email Tisk PDF

ob-2013-01-150Vážení čtenáři,

nedávno jsem slyšela v mediích rozhovor s dvěma mladými českými studenty, kteří studují v zahraničí. Mimo jiné prohlásili, že se necítí být Čechy, ale Evropany. Zvláštní, co myslíte? Alespoň pro mne určitě. Slýchám takové názory i od lidí, o nichž by se dalo říci, že díky své profesi, umělecké, vědecké a podobné, ovlivňují veřejnost více, než my běžní občané.

Když se však nad tím zamýšlím právě v těchto dnech narození královského potomka ve Velké Británii, nepředpokládám, že by Britové zapřeli příslušnost ke své vlasti a hlásili se k Evropě jako své domovině. Tak se ptám, udělal by to Francouz, Španěl, Němec, Rus? Řekl by a opravdu cítil, že jeho vlastí je celý kontinent?

Jakým jazykem budou tihle „noví Evropané“ mluvit? Jaký jazyk budou učit své děti, v jaké řeči budou volat Boha v bolestech či nemoci? V jakém jazyce budou psát ze světa svým rodičům a prarodičům? Anglicky? Evropsky?

A ptám se dál, proč se stydí za to, že jsou Čechy? Ano, jsme malá země, ale naše tradice jsou velmi bohaté a český jazyk, jež má kořeny ve staroslověnštině, kterou k nám přinesli slovanští věrozvěstové již před 1150 lety, má delší historii než mnoho jiných, jimiž mluví velké evropské národy. Nechápu, jak je možné se stydět za příslušnost k národu, z něhož vyšli takoví velikáni jako Karel IV., císař římský, Jan Amos Komenský, jemuž se ne nadarmo říká ve světě učitel národů, ale i Bedřich Hrozný, jeden z nejvýznamnějších světových orientalistů, světově proslulí skladatelé Bedřich Smetana, Leoš Janáček, či vědci jako prof. Otto Wichterle a další. O některých z nich se dozvíte i v tomto čísle Historického kaleidoskopu. O některých třeba příště.

Jen by bylo třeba, aby o nich věděli i mladí lidé – a aby si pamatovali, že až jim bude nejhůř, budou hledat svůj domov – a jak potvrzuje mnoho emigrantů, kteří našli svůj druhý domov v zahraničí – ten opravdový je jenom jeden. A jedna je mateřská řeč. Pamatujme si to. A snažme se být Čechy, kteří mohou žít kdekoli ve světě, hrdi na to, odkud přišli a kam patří.

Hezké léto!

 Jindra Svitáková

 
Čer14

Editorial 6

Email Tisk PDF

Vážení čtenáři,                                                                                             

patnáct let pracuji s dětmi a sama jsem matkou dvou dcer ve věku 6 a 15 let. Od dětství se je snažím vychovávat k lásce k vlasti, k hrdosti na svou zem a národ, k úctě k historii a osobnostem této země, ve které se narodily. Ne vždy se mi to daří. Dne 28. 10. 2012 oslavila naše Česká republika 94. výročí své samostatnosti. Po zhlédnutí některých akcí, které oslavy doprovázely, jsem byla velice zklamaná. Za hromadami věnců a květin, které byly k pomníkům dovezeny v luxusních limuzínách, se schovávali lidé, kteří ač své fráze v projevech halili do myšlenek našich historických velikánů, sami tyto myšlenky vůbec nepochopili, natož aby se pokusili je naplňovat. Z velkého, pompézního obalu oslav tak zbyla jen prázdná schránka, na níž vlastní děti jen těžko naučíte ctít toto výročí a vážit si svobody a samostatnosti své země.

 
Čer13

Malá soutěž na téma rozhlas

Email Tisk PDF

Soutěžte a vyhrajte zajímavé publikace o české historii.

 Tentokrát se soutěž týká historie Českého rozhlasu, o které si můžete přečíst zde i v Historickém kaleidoskopu, který právě vychází.

 
Více článků...
Strana 34 z 36

PODPOŘTE NÁS

Podpořte, prosím,
Historický kaleidoskop on-line.
DĚKUJEME!

 

O magazínu

Kontakt na redakci:
Máte-li pro nás jakékoli tipy, chcete-li publikovat zajímavé informace z historie vašeho místa, znáte-li osudy lidí, kteří pomáhali bojovat za svobodu naší vlasti, kontaktujte šéfredaktorku: Jindra Svitáková, tel: 604 206 677, e-mail: redakce/@/historickykaleidoskop.cz

Vydavatelem tohoto on-line magazínu je Centrum české historie, o.p.s.  - www.centrumceskehistorie.cz
Historický kaleidoskop v tištěné podobě, který vycházel do jara 2016, můžete zakoupit na www.ceskatrikolora.cz 

Licence Creative Commons
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte původ-Neužívejte komerčně 4.0 Mezinárodní License.
ISSN 2464-7624