Nacházíte se zde: Úvod - Události - Studentské oběti roku 1939
21.10.2018
  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma

Historicky Kaleidoskop

Studentské oběti roku 1939

Email Tisk PDF

V podzimních měsících nacistická okupační moc brutálně zasáhla při masových demonstracích u příležitosti vzniku Československa 28. října a při pohřbu jedné z obětí Jana Opletala. Nacisté 17. listopadu 1939 popravili devět studentských funkcionářů, nařídili uzavření českých vysokých škol a na 1 200 vysokoškoláků deportovali do koncentračního tábora. Připomeňme si konkrétněji oběti z řad studentů tragického listopadu 1939.

MUC. Jan Opletal se narodil 1. ledna 1915 ve Lhotě nad Moravou  v rodině Štěpána a Anny Opletalových jako osmé dítě. Do obecné školy chodil poblíž svého rodiště v Nákle u Olomouce. Poté studoval gymnázium v Litovli, kde složil maturitu v roce 1934 a které dnes nese jeho jméno. Původně chtěl studovat leteckou školu v Prostějově, avšak kvůli vadě zraku studoval školu pro záložní důstojníky v Hranicích a posléze byl přeložen na vojenskou prezenční službu u jezdectva v ruzyňských kasárnách. Medicínu začal studovat až v zimním semestru 1936–1937.

28. října 1939 proběhly v Praze protinacistické demonstrace a nepokoje, kterých se Opletal zúčastnil. Demonstrace byly nacisty tvrdě potlačeny. Jan Opletal byl v Žitné ulici v Praze zraněn střelou do břicha pravděpodobně civilním revolverem. Byl okamžitě operován doktorem Arnoldem Jiráskem v nemocnici na Karlově náměstí. Zemřel 11. listopadu na zánět pobřišnice. Po pohřbu byly Opletalovy ostatky převezeny do rodného Nákla, kde mu byl později vztyčen také pomník. V řadě českých měst po něm byly pojmenovány ulice. Roku 1996 mu byl in memoriam propůjčen Řád T. G. Masaryka I. třídy.

Pohřbu Opletala se 15. listopadu zúčastnily tisíce studentů a jejich setkání přerostlo v další protinacistickou demonstraci, jejímž důsledkem bylo zavření všech českých univerzit a kolejí říšským protektorem Konstantinem von Neurathem, zatčení více než 1200 studentů a poprava devíti z nich v pražských Ruzyňských kasárnách. Přitom poprvé zde byl na území protektorátu použit tzv. sonderbehandlung – tj. „likvidace“ bez soudu.

MUC. Jan Černý se narodil 20. listopadu 1914 v Žamberku a v Praze studoval medicínu na Univerzitě Karlově. Již od studentských let se politicky angažoval, nejprve v řadách agrárníků, poté byl členem Vlajky. V letech 1937 až1939 byl předsedou Spolku československých mediků. Po Mnichovu 1938 vystupoval proti levicově zaměřeným vedoucím představitelům Ústředního svazu československého studentstva a byl zodpovědný za rozmnožování a distribuci letáků, které v té době v Praze vydávala Mládež Vlajky. V únoru 1939 byl ze své funkce ve Spolku česko-slovenských mediků odvolán. Den po Opletalově pohřbu důrazně intervenoval za propuštění českých studentů, kteří byli během nepokojů po pohřbu zadrženi německou policií. V noci z 16. listopadu na 17. listopadu 1939 byl zatčen gestapem a 17. listopadu bez soudu popraven v ruzyňských kasárnách. In memoriam mu byl udělen titul MUDr.

Ing. Marek Frauwirth, student Vysoké školy obchodní, se narodil 8. listopadu 1911 v polském Zakopaném ve slovenské židovské rodině. Rodina se přestěhovala na Slovensko a Frauwirth studoval v letech 1935 až 1939 Frauwirth na Vysoké škole obchodní v Praze. V jarním semestru 1939 svá studia sice úspěšně dokončil, ale na podzim téhož roku navštěvoval stejnou školu, aby si rozšířil své jazykové znalosti o holandštinu a arabštinu. Byl též nediplomatickým pracovníkem slovenského konzulátu v Praze, kde vydával falešné pasy Židům, aby mohli odcestovat přes Bělehrad ze země. Jako jediný z popravených nenáležel k české nacionální opozici v prvorepublikovém a druhorepublikovém studentském hnutí, ale byl členem Jednoty nemajetných a pokrokových studentů a Společnosti přátel demokratického Španělska. Byl zatčen a zastřelen 17. 11. 1939. Jeho rodiče, sourozenci a příbuzní, až na jednoho, zahynuli v koncentračních táborech Osvětim a Majdanek.

JUC. Josef Adámek v noci na 17. 11. zatčen a spolu s ostatními tentýž den zastřelen v Ruzyňských kasárnách v Praze.

JUDr. Jaroslav Klíma se narodil 18. května 1913 v Praze. Vystudoval gymnázium v Křemencově ulici a poté nastoupil na studium práv na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Svá studia úspěšně ukončil v roce 1937. Již ve svých studentských letech se začal politicky angažovat v řadách české nacionalistické mládeže. V roce 1934 v době insigniády patřil mezi mluvčí českých studentů, byl aktivním členem Mladé generace Československé národní demokracie a posléze mládeže Národního sjednocení. Po ukončení vysokoškolských studií nastoupil vojenskou službu. Jako důstojník se v roce 1938 zúčastnil obou dvou mobilizací. Od podzimu 1939 byl předsedou Národního svazu českého studentstva v Čechách a na Moravě. V listopadu 1939 patřil mezi organizátory posledního rozloučení s Janem Opletalem v Praze a 15. listopadu intervenoval na české policii za propuštění studentů zadržených během Opletalova pohřbu. Ve večerních hodinách 16. listopadu 1939 byl zatčen gestapem během schůze v ústředí Národního studentského svazu a následujícího dne bez soudu popraven v ruzyňských kasárnách.

Prof.  Jan Weinert  se narodil 18. prosince 1914 v Praze. Vystudoval gymnázium v pražské Libni a poté bohemistiku a germanistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V roce 1937 začal vyučovat na pražských středních. Již během svých studií se začal angažovat ve studentských organizacích. Mezi lety 1936 a 1937 působil jako jednatel Svazu československého studentstva v Praze a v letech 1937–38 byl jeho předsedou. V září 1939 se stal předsedou Svazu českého studentstva v Čechách. V politice byl nacionalisticky orientován a v době 1. Republiky byl členem Národního sjednocení. V roce 1938 byl funkcionářem Mladé generace Národního sjednocení, později působil i v mládežnických organizacích Mladá Národní jednota a Mladé Národní souručenství. 26. října 1939 přednesl odvážný projev o 28. říjnu, ve kterém mimo jiné prohlásil německou okupaci a Protektorát Čechy a Morava za dočasnou záležitost. 15. listopadu intervenoval na policejním ředitelství ve prospěch studentů zadržených po pohřbu Jana Opletala. Ve večerních hodinách 16. listopadu 1939 byl zatčen gestapem během schůze Svazu českého studentstva v Čechách, která se konala v ústředí Národního studentského svazu v Hopfenštokově (dnešní Navrátilově) ulici a kterou Weinert  řídil. Ještě téhož dne byl vyšetřován v Petschkově paláci a následujícího dne  bez soudu popraven v Ruzyňských kasárnách.

JUDr. František Skorkovský se narodil 1. března 1909 v Terstu, jeho matka byla Italka. Vystudoval italské gymnázium a Právnickou fakultu Masarykovy univerzity. Od roku 1937 byl předsedou tělovýchovné jednoty Ústředního svazu československého studentstva. Angažoval se i v mezinárodní studentské organizaci Confederatión Internationale des Étudians, kde zastával funkci předsedy jedné z komisí, a často se účastnil různých mezinárodních studentských setkání. V roce 1939 působil jako předseda zahraničního odboru Národního svazu českého studentstva v Čechách a na Moravě. Zajímal se také o dění v Itálii a byl zaměstnán u italské pojišťovny Riunione Adriatica. V listopadu 1939 se podílel na přípravě Opletalova pohřbu. 17. listopadu v časných ranních hodinách byl zatčen v Praze-Dejvicích a po výslechu v Petschkově paláci v Ruzyni popraven.

JUC. Bedřich Koula se narodil 1. března 1913 v Praze, kde vystudoval gymnázium. V letech 1932-34 studoval v Paříži na École libre des sciences politiques, kde získal titul Dipl. soc. sol., který mu byl slavnostně odevzdán 4. července 1934. Od roku 1933 byl zapsán na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, kde mu v době popravy zbývala již poslední zkouška. Krátkou dobu studoval práva i na Sorbonně. V roce 1934 se jako mluvčí českých nacionalistických studentů aktivně účastnil insigniády. Před Mnichovským diktátem byl mluvčím studentského odboru Národního sjednocení. Působil též jako funkcionář Všehrdu. V roce 1939 byl zvolen jednatelem Svazu českého studentstva v Čechách. Ve večerních hodinách 16. listopadu 1939 byl zatčen gestapem během schůze v ústředí Národního studentského svazu a následujícího dne bez soudu popraven v ruzyňských kasárnách. Popraven byl jako poslední z popravených toho dne. In memoriam mu byl udělen titul JUDr.

Doc. PhDr. Josef Matoušek se narodil 13. ledna 1906 v Hořicích jako syn někdejšího národně demokratického ministra průmyslu, obchodu a živností Josefa Matouška. Vystudoval Vančurovo gymnázium na Smíchově a poté historii na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy, kde byl žákem Josefa Šusty. V roce 1931 začal pracovat v Archivu země České. Badatelsky se zajímal zejména o 15. a 16. století a české dějiny v 19. století. Politicky byl činným v Československé národní demokracii a poté v Národním sjednocení. Kritizoval Benešovu politiku a požadoval lepší vztahy s tehdejším Polskem a Itálií. V mnoha svých názorech se shodoval s Karlem Kramářem. Během Mnichovské krize jednoznačně podporoval obranu země a byl i spoluautorem manifestu českých historiků, který byl adresován historikům francouzským. Po německé okupaci se stal členem Národního souručenství a Českého svazu pro spolupráci s Němci, který však na rozdíl od kolaborantské Česko-německé společnosti odmítal proněmecký aktivismus. Ve svých článcích se Matoušek zastával Čechů v okupovaném pohraničí, kladl důraz za ochranu českého jazyka, národního hospodářství a kultury a taktéž požadoval větší míru autonomie. Měl podíl vydání Balbínovy Obrany jazyka slovanského, zvláště českého. V listopadu 1939 se podílel na přípravě Opletalova pohřbu, 16. listopadu vymohl studentům audienci u prezidenta Háchy, ke které však vzhledem k následujícím událostem již nedošlo. 17. listopadu 1939 byl okolo čtvrté ráno zatčen gestapem v bytě svých rodičů a téhož dne bez soudu popraven v ruzyňských kasárnách jako první z popravených toho dne.

Nejmladší z devíti zastřelených byl osmnáctiletý Václav Šafránek. Na Vysoké škole inženýrské studoval pouhých šest týdnů. Rovněž zatčen a zastřelen 17. 11. 1939 v Ruzyňských kasárnách.

Jindra Svitáková


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit


PODPOŘTE NÁS

Podpořte, prosím,
Historický kaleidoskop on-line.
DĚKUJEME!

 

O magazínu

Kontakt na redakci:
Máte-li pro nás jakékoli tipy, chcete-li publikovat zajímavé informace z historie vašeho místa, znáte-li osudy lidí, kteří pomáhali bojovat za svobodu naší vlasti, kontaktujte šéfredaktorku: Jindra Svitáková, tel: 604 206 677, e-mail: redakce/@/historickykaleidoskop.cz

Vydavatelem tohoto on-line magazínu je Centrum české historie, o.p.s.  - www.centrumceskehistorie.cz
Historický kaleidoskop v tištěné podobě, který vycházel do jara 2016, můžete zakoupit na www.ceskatrikolora.cz 

Licence Creative Commons
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte původ-Neužívejte komerčně 4.0 Mezinárodní License.
ISSN 2464-7624