Nacházíte se zde: Úvod - Události - Pamětní deska na Masarykově nádraží v Praze
22.09.2019
  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma

Historicky Kaleidoskop

Pamětní deska na Masarykově nádraží v Praze

Email Tisk PDF

Pamětní deska Čechům, Židům a protinacisticky smýšlejícím Němcům vyhnaným v roce 1938, v souvislosti s událostmi kolem podpisu Mnichovské dohody z našeho pohraničí sudetoněmeckými henleinovci, byla odhalena na Masarykově nádraží v Praze 12. listopadu 2015.

Moderátor Libor Bouček přivítal mezi přítomnými oficiální hosty, předsedu Senátu Parlamentu České republiky Milana Štěcha, který převzal nad celým projektem záštitu, starostu městské části Praha 1 Oldřicha Lomeckého a místopředsedu Českého svazu bojovníků za svobodu, válečného letce, plukovníka Pavla Vranského.

S důvody a cíli odhalení pamětní desky seznámil pak přítomné zástupce organizátora akce, obecně prospěšné společnosti Centrum české historie, manažer projektu JUDr. Jaroslav Těšínský. Zdůraznil, že zatímco poválečný odchod německy mluvícího obyvatelstva je v posledních letech často prezentován v médiích, útěk a vyhnání Čechů, Židů a protinacisticky smýšlejících Němců sudetoněmeckými henleinovci v roce 1938 v souvislosti s událostmi kolem podpisu Mnichovské dohody, upadá spíše v zapomnění. Uvedl, že nesmíme zapomínat ani na demokratické Němce, kteří agitovali proti nacismu, vystupovali na obranu republiky, pomáhali čs. státním orgánům udržovat v pohraničí klid a pořádek a někteří vstoupili i do dobrovolnických jednotek Stráže obrany státu. I když byli mezi tehdejšími československými Němci ve výrazné menšině, patří jim naše úcta.

Odhalení pamětní desky je rovněž uctěním památky těch občanů Československa, kteří našli odvahu postavit se nacismu, nebo se stali jeho obětí. Cílem je přispět k objektivnímu pohledu na toto období naší historie a k pochopení příčin a následků na časové ose dějin.

Předseda Senátu Milan Štěch zdůraznil, že po roce 1989 se někteří lidé hodně věnovali poválečnému divokému odsunu části německého obyvatelstva z našeho území. Na toto téma byly odhaleny i mnohé pamětní desky. Ocenil, že dnes se konečně dostáváme k připomenutí událostí, které tomu všemu předcházely, protože otázku útěku a vyhnání čs. obyvatel z našeho pohraničí v roce 1938 jsme v minulých letech velmi zanedbávali. Je to možná rys naší národní povahy, že projevujeme solidaritu hlavně cizím a vůči vlastním lidem málokdy. Zdůraznil také, že je třeba připomínat, jak se naprostá většina Němců za války u nás chovala, a nezapomínat ani na dohody vítězných mocností o poválečném uspořádání Evropy.

Zástupce Seliger Gemeinde, německé organizace sdružující bývalé čs. sociální demokraty, historik dr. Thomas Oellermann, tlumočil přítomným poděkování představitelů této organizace za uctění památky demokratických Němců, kteří aktivně vystupovali proti nacismu a mnozí se stali jeho obětí. Řekl rovněž, že Masarykovo nádraží, kam po svém útěku přijeli, byl pouze první bod na jejich další cestě. Mnohé čekal tragický osud. Ti, co měli štěstí, odcestovali ještě před vznikem protektorátu do dalších, svobodných zemí. Například v Kanadě jsou dodnes vesnice, které založili demokratičtí Němci, kteří utekli před nacismem z našeho pohraničí.

Tajemník Federace židovských obcí v České republice JUDr. Tomáš Kraus řekl, že k těmto událostem ho váže především osobní příběh. Jeho rodina žila minimálně od roku 1700 v Teplicích. V roce 1938 museli všichni, to znamená jeho matka se sedmi sourozenci, její rodiče i prarodiče, svůj domov v pohraničí opustit a utéci před terorem sudetoněmeckých henleinovců do Prahy. Přijeli právě na toto nádraží. V Praze našli nový domov, ale ne na dlouho. Po obsazení zbytku Československa německou armádou přišly deportace do koncentračních táborů. Z celé rodiny přežila válku jen jeho matka. Na závěr svého vystoupení ocenil, že jsou tyto události dnes připomínány, a to i na webových stránkách, jejichž prostřednictvím najde k těmto informacím cestu i mladá generace.

Za zvuků slavnostní fanfáry pak předseda Senátu Milan Štěch pamětní desku odhalil. Za závěr zazněla česká národní hymna, kterou spolu s přítomnými zazpíval Petr Kolář za houslového doprovodu Markéty Muzikářové.

Další informace na www.utekyavyhnani1938.cz

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit


PODPOŘTE NÁS

Podpořte, prosím,
Historický kaleidoskop on-line.
DĚKUJEME!