Lidé byli vyčerpáni. Německo se hroutilo. Rusko bylo v hrozném porevolučním chaosu. První světová válka si vybírala svou daň nejen na frontách, ale i v zázemí. A některé země, mezi nimi především Češi a Slováci, se již od počátku roku připravovali na zřízení samostatného státu. Sledujme tedy nejdůležitější události roku 1918, které vedly k vyhlášení samostatnosti.

Dohoda
mezi Německem, Spojeným královstvím, Francií a Itálií,
učiněná v Mnichově, 29. září 1938.

Rostoucí rozčarování většiny společnosti ze života v reálném socialismu se projevovalo již od poloviny 60. let a tento trend našel odezvu i v samotné KSČ, kde se zformovala opozice. „Socialismus s lidskou tváří“, jak byl československý reformní komunismus označován, šel nicméně dále, než bylo sovětské vedení ochotno tolerovat.

Padesáté výročí okupace Čáslavi „bratrskými“ armádami si připomeňme prostřednictvím unikátních dobových fotografií, které nafotil pan Jaroslav Šimůnek z Čáslavi.

Letošní rok si připomínáme 100 let od vzniku Československa a rovněž 100 let od vzniku československého letectva. To má za sebou bohatou a slavnou historii a pořadatelé připravili pěkně zdokumentovaný průřez tohoto odvětví.

Nejen v naší historii sehrávaly osmičky v datech významnou roli. Bylo tomu tak i u našich jižních sousedů. Stačí vzpomenout rok 1918, kdy se rozpadlo Rakousko-Uhersko, na jehož části pak vznikla Rakouská republika.

Složitá strategická situace na východní frontě a uzavření míru v Brestu-Litevském mezi Německem a bolševickou centrální vládou velmi zkomplikovaly postavení našich legionářských pluků na Ukrajině. Podle Masarykovy dohody s Francií se legie měly přesunout z ruského území do Francie a posílit tam spojenecké jednotky v boji proti císařskému Německu.

Do konce první světové války zbývají měsíce. To však vojáci na frontách netuší. Jsou unaveni nelidskými podmínkami, smrtí kamarádů. Každý den někdo umírá, denně se bojuje a nastupují do dalších a dalších střetů. Konec v nedohlednu. A zoufalství se prohlubuje.

Na pražském náměstí Jiřího z Poděbrad můžete až do 23. ledna zhlédnout unikátní výstavu, která vznikla v loňském roce ke stému výročí bolševické revoluce v Rusku a popisuje stoletý vývoj komunismu od jeho vzniku po jeho současnou podobu, včetně novodobých inkarnací v některých zemích, kde je stále ještě státní ideologií číslo 1.

Doposud opomíjenými skutečnostmi, které osvětlují zákulisí záminky k vyhlazení obce Lidice, jsou filmy a fotografie pořízené přímo na místě tragédie. V létě 1942 se František Čvančara dozvěděl od svého synovce Antonína Poncara důvěrnou zprávu – informaci o fotografiích, a také filmu, pořízených v Lidicích a uložených tehdy v Tremlově kanceláři, respektive v jeho soukromém trezoru v paláci Lucerna. Toto tajemství František Čvančara nosil v sobě prakticky až do konce války. Protože jeho synovec Poncar se stále ještě zdržoval za hranicemi, na existenci fotografií a filmu z Lidic upozornil dopisem československé bezpečnostní orgány, které v té době pátraly po všech souvislostech s Lidicemi.