Nápad to byl dobrý. Vymysleli jsme trasu kolem Ypres, kterou jsme chtěli projet na motorce a spojit místa již známá s novými, která jsme doposud neviděli. Avšak poslední hurikán, který řádil ve Spojených státech, měl dlouhé prsty a nárazový vítr o rychlosti přes 100 km/hod nevěstil nic dobrého pro výlet na motorce.  Co teď?

Od 19. července 2010 je oficiálně otevřen hřbitov Pheasant Wood ve vesnici Fromelles v severní Francii. Na hřbitově jsou uloženy pozůstatky 250 australských a britských vojáků, kteří zahynuli v průběhu katastrofického útoku 19. července 1916.

V říjnu 2011, po sedmileté rekonstrukci, slavnostně předal německý ministr obrany Thomas de Maiziére veřejnosti Vojenské historické muzeum v saské metropoli Drážďanech. Je to další významný přínos záchraně nečetných historických památek, které ve městě zbyly po masivním bombardování města na konci druhé světové války.

V Lucembursku je velký hřbitov amerických vojáků padlých ve druhé světové válce. A dalších 60 km od něj na sever, v lucemburském Ettelbrücku má jejich generál George Smith Patton krásnou sochu, resp. celý monument.

Pohlednice první

Dnes je 1. května 1961. Od začátku šedesátých let žijí a pracují v Afghánistánu, v hornaté zemi pod Hindúkušem, jejíž rozloha je pětkrát větší než naše republika, desítky československých občanů. Afghánistán bývá někdy (snad pro krásná pohoří a zelená údolí) nazýván „Švýcarskem Asie“ a (častěji) srdcem největšího kontinentu naší planety.

Hlas zvonů provází lidstvo po tisíce let. Zvony zněly jako poslední pozdrav vojákům, odcházejícím do války, varovaly před nebezpečím a také jásavým hlaholem vítaly návrat vojáků. K nejsmutnějším chvílím patřilo rekvírování zvonů k jejich přeměně na zbraně. V italském Roveretu vznikl po 1. světové válce zvon zcela unikátní,  byl vytvořen ze zbraní.

Letošní babí léto nemohlo mít lepší tečku. Poslední říjnové pondělí vyrážíme za třpytu sluníčka pod modrou oblohou přes hraniční přechod Kudowa Zdroj do Polska.