Nacházíte se zde: Úvod - Toulky - Toulky domovem - Stopy vedou do Nehvizd
25.02.2021
  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma

Historicky Kaleidoskop

Stopy vedou do Nehvizd

Email Tisk PDF

Je 29. prosinec 2016, 03.20 hodin. Stojím na zmrzlém poli pod čistou hvězdnou oblohou. Jen měsíc dnes dospěl do cyklu, v němž čeká na své znovuzrození. V ruce svírám nábojnici s trochou zmrzlé české země. Cítím v ruce ten kov a zem, která se mi drolí v rukách a barví dlaň do hněda. „To je Gabčíkova nábojnice,“ zní mi v hlavě hlas  iniciátora a neformálního vedoucího naší malé výpravy badatele Jaroslava Čvančary. Podivuji se, kde se tu vzala, když od doby, kdy dva stateční vojáci čs. zahraniční armády seskočili z Halifaxu na pole nedaleko obce Nehvizdy, uplynulo již 75 let a zem více než stokrát převrátila orba…

Sluneční paprsky mě táhnou ze snu zpět na pevnou zem. Je 29. prosinec 2016, devátá hodina dopolední a já stále svírám pevně dlaň s pomyslnou nábojnicí, ale když ji rozevřu, není v ní nic, než pár vzpomínek.
Na tuto noc, na dny, které přišly poté, na ty, kteří na území Protektorátu koncem roku 1941 přinesli zrod operace Anthropoid.
Bouda zahradníka Františka Sedláčka, v jejíž blízkosti seskočili parašutisté, stála podle identifikace jeho dcery uprostřed dnešního pole, v samé blízkosti dálnice D11. Právě tam začala dnes uprostřed hvězdnaté noci naše malá pouť po prvních stopách, které Jan Kubiš a Josef Gabčík zanechali na území naší vlasti.
Jeden padák klesl na zmrzlou oranici blízko osamělé zahradnické budky Antonína Sedláčka, druhý se snesl mnohem dále. Třetí padák přistál ještě dál – až poblíž nehvizdského hřbitova.
Gabčík, jenž si na levé noze vykloubil palec a pochroumal kotník, musel odpočívat. Iniciativu převzal Jan Kubiš, který musel ujít zhruba kilometr k místnímu hřbitovu, najít padák s materiálem a vše dopravit k boudě, v níž našli provizorní azyl a skrýš.
Z pole, kde jsme nechali na počest seskoku hořet pár svící, pokračujeme po stopách Jana Kubiše k hřbitovu a představujeme si, jak hledal shozený padák a musel jej dopravit do provizorního úkrytu. Navštívíme také místní hřbitov, abychom vzdali čest faráři Samkovi a Františku Kroutilovi, prvním lidem v Protektorátu, kteří se s parašutisty setkali a pomohli jim.
František Samek, místní farář, upřesnil Kubišovi, kde se nacházejí, a doporučil spolehlivého vlastence a náčelníka místního Sokola Františka Kroutila. Dům, v němž bydleli Kroutilovi, stojí dodnes pár metrů od kostela a fary. Stačí přejít po náměstí kolem místního obchodu s potravinami a narazíte na větší dům, na němž se schovává za keři pamětní deska připomínající tohoto vlastence a jeho bratra Antonína, který byl na základě Heydrichovy akce proti Sokolu již 8. 10. 1941 deportován do KT Auschwitz, kde 6. února 1942 zahynul. Bez Františka Kroutila by, dle Jaroslava Čvančary, nenavázali Kubiš s Gabčíkem spojení se sokolským odbojem a příprava jejich akce by se zřejmě odvíjela naprosto jiným směrem a nemusela by vůbec být úspěšná. Dlouho se o jeho odvaze a tomu, že parašutistům poskytl kontakty na své blízké kamarády Jaroslava Starého z Šestajovic a Břetislava Baumana z Horoušan, vůbec nevědělo. Válku přežil, ale o svém kontaktu s Anthropoidem dlouho skromně mlčel.
Také zde, právě tak jako u kostela a u památníku před nehvizdským úřadem, zapalujeme svíčky na paměť jejich hrdinství.
Od kostela se vydáváme po vedlejší silnici na nádraží do Mstětic. Cesta je dlouhá asi tři kilometry, ale Kubiš s Gabčíkem zřejmě nešli tudy, soudíme, že se vydali nějakou zkratkou, například vyšlapanou pěšinkou podél trati až k nádraží. I tak to byl se zraněnou a zřejmě oteklou a bolavou nohou pro Gabčíka náročný výkon. Z Mstětic odjeli s největší pravděpodobností v 9.50 ráno do Prahy, kde přesedli na vlak jedoucí do Rokycan. Zde se jim podařilo zkontaktovat se s dalšími českými vlastenci na záchytných adresách, které dostali v Anglii.

Končil rok 1941 a Němci pokračovali ve svém vítězném tažení.
Do války vstoupily další země. Otevřela se východní fronta.
V českých zemích se gestapu podařilo dopadnout dva ze Tří králů – Josefa Mašína a Josefa Balabána. Na pomyslný trůn českého protektora nastoupil 28. září Reinhard Heydrich. Vyhlásil stanné právo a zahájil vlnu represí.
Rok končil také vstupem prvních tří úspěšných výsadků z Velké Británie do Protektorátu. Silver A, Silver B a Anthropoid.

V noc seskoku Anthropoidu je u Nehvizd jasno, měsíc je v úplňku, na zmrzlé zemi je mírný poprašek sněhu, sotva 1 centimetr. Teplota dosahuje -10 °C.

Naše malá vzpomínková pouť končí na mstětickém nádraží.
Je 29. prosinec 2016, 04.55 hodin. Jasné nebe, -1,5 °C.

Nezapomeneme.

Jindra Svitáková, foto Jaroslav Čvančara a Vlastislav Janík

 

Komentáře a dotazy k produktu  

 
# VzpomínkaSedláček Václav 2018-06-08 12:16
Jsem vnuk Antonína Sedláčka - tehdy z Nehvizd. Roky se zůčastňuji uctění památky 18 června v Reslově ul v Praze. Je mi letos 71let, přesto jezdím z Liberce často do Nehvizd. Prarodiče mi o příběhu s parašutisty často vyprávěli. Babička vždy plakala, děda to bagatelizoval.
Hezké dny přeje V. Sedláček
 

PODPOŘTE NÁS

Podpořte, prosím,
Historický kaleidoskop on-line.
DĚKUJEME!