Nacházíte se zde: Úvod - Stavby a památky - Most císaře Františka Josefa
10.12.2019
  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma

Historicky Kaleidoskop

Most císaře Františka Josefa

Email Tisk PDF

Nedaleko Prahy silniční dopravě opět slouží most pojmenovaný po císaři pánu.

Naše hlavní město, ať už knížecí nebo královské, bylo v minulosti vždy spojeno s význačnými sídelními celky sousedních zemí. Z Prahy vedly významné radiálně uspořádané cesty a silnice. Spojení s rakouským Lincem představovala od dob Marie Terezie císařská silnice vedoucí přes centra politických a soudních okresů, jakými byly Benešov, Tábor a České Budějovice. Jde o pozemní komunikaci, kterou v současnosti známe jako silnici první třídy I/3, která, také díky jejímu souběhu s evropským tahem E55, je postupně budována jako dálnice D3.
V dopravě na úseku silnice I/3 spojující Prahu s Benešovem došlo na konci minulého století k zásadní změně. Před 45 lety byl uveden do provozu první úsek dálnice D1 ve směru na Brno a Bratislavu a současně byla zprovozněna nově vybudovaná přípojka z Mirošovic do Benešova, která převzala význam i označení prvního úseku silnice I/3. Původní úsek „trojky“ z Prahy přes Jesenici a Kamenici se stal silnicí druhé třídy označené jako II/603 a skončil v Poříčí nad Sázavou, kde se na silnici první třídy napojil. 

Most přes Sázavu v Poříčí

První zmínka o mostu na silnici z Prahy do Lince v Poříčí je ze šestnáctého století; tehdejší vlastník poříčského panství Jan z Valdštejna nechal v roce 1561 na kraji obce vystavět dřevěný krytý most. V průběhu následujícího času byl most vícekrát poškozen povodněmi a nákladně opravován. V rámci modernizace staré císařské silnice z dob Marie Terezie, v období let 1740–1780, bylo rozhodnuto o přestavbě objektu na kamenný most. Vlastní příprava stavby a její realizace se však uskutečnila mnohem později. Výstavba kamenného, 114 m dlouhého a 7,27 m i s chodníky širokého, mostu, o pěti segmentových klenbových obloucích stejné světlosti, probíhala v polovině devatenáctého století. Rok 1850 byl stanoven jako rok dokončení stavby.
V etapě vrcholné fáze stavby kamenného mostu, dokončování jeho nosné konstrukce v roce 1849, došlo k zásadní změně v postupu stavebních prací. V uvedeném roce navštívil nově zvolený rakouský císař František Josef I. Prahu; 23. listopadu toho roku měl cestovat z Prahy zpět do Vídně. Jeho cesta zahrnovala i průjezd Poříčím, místem, u něhož byla pro překonání řeky Sázavy jen provizorní lávka a nedokončený most. Vedení panství a obce, jakož i stavby mostu, ve snaze využít vzácnou příležitost, rozhodlo o urychlení stavby tak, aby hlavní objekt byl v den císařovy cesty průjezdný. Byl významně navýšen počet dělníků a pracovalo se i v noci.
V památný den 23. listopadu 1849 v časných dopoledních hodinách císař pán skutečně a slavnostně – špalírem dělníků na mostě a za široké účasti přihlížejících občanů – na nový most vstoupil.
Mladý, teprve devatenáctiletý mocnář, souhlasil s nazváním nového mostu jeho jménem. Od té doby až do konce Rakouska-Uherska to byl Most císaře Františka Josefa.
Historici připomínají uvedenou událost zmínkou o obrazu akademického malíře J. V. Kautského, jenž vystihl dobovou atmosféru císařského zastavení u mostu a uveřejněním zprávy, která vyšla dne 26. listopadu v Pražském deníku. Jde o zprávu, jejíž mírně upravené  znění následuje.

„Jeho Výsost císař ráčil při svém odjezdu z Prahy do Budějovic navštívit stavbu mostu přes Sázavu v Poříčí, jehož klenutí nedávno dohotoveno jest. Osobně si ji prohlédl z provizorního dřevěného mostu a pomocí přístrojů strhl látku zakrývající stavbu, čímž odhalil skrz obloukovou klenbu nádherný pohled na protější vodu a posázavskou krajinu. Potom prohlédl Jeho Výsost slavnostně ozdobenou mostní cestu po obou stranách hustě obsazenou špalíry dělníků. Císař vyjádřil svou spokojenost a na žádost stavitele Wachtla dovolil, aby tento nový most byl Mostem císaře Františka Josefa.“  

Císař pán, trocha nostalgie

Rakouský nekorunovaný císař, a v letech 1848–1916 také nekorunovaný český král, se narodil 18. srpna 1830 v Schönbrunnu ve Vídni a zemřel tamtéž dne 21. listopadu 1916. Jeho život byl v mnohém spojen s naší vlastí. Když se rakouský císař a český král Ferdinand I. Dobrotivý dne 2. prosince 1848 slavnostně vzdal trůnu ve prospěch arcivévody Františka Josefa, bylo to v Olomouci. Císař pán byl vládcem monarchie po dobu dlouhých 68 let, stal se tak jedním z nejdéle vládnoucích panovníků v tehdejším světě.
Císař František Josef I. rád cestoval a naše země, často její dopravní stavby a významné křižovatky, bývaly cílem jeho výjezdů z Vídně. Prahu navštívil několikrát. Do paměti mnoha našich občanů se zapsala jeho přítomnost na slavnostním otevření mostu přes Vltavu u Národního divadla (dnes most Legií) v červnu 1901, zejména díky fotografii uveřejněné ve Světozoru dne 12. 6. toho roku s nešťastným popiskem „Procházka na mostě“. V tehdejší atmosféře a díky narůstajícím protirakouským náladám se pak císař u mnohých lidí stal „starým Procházkou“. Někteří historikové-badatelé uvádějí, že toto pojmenování císař získal díky příjmení Procházka, které patřilo jezdci na koni, jenž otvíral průvod s císařovým kočárem, a oznamoval tak jeho příjezd. Lidé, kteří jezdce spatřili, prý vykřikovali „starý Procházka už jede“. Archiv Zlaté Prahy ze dne 21. 6. 1901 dokládá, že zpráva o návštěvě mocnáře obsahuje i foto s popiskem „Promenáda na novém pražském mostě“. Pravdu o původu přezdívky už asi nelze vypátrat.
Císař rád cestoval vlakem a také říčním parníkem. Jen ukázkou: v roce 1880 poprvé a o dvacet jedna let později podruhé cestoval na český sever. Během zastávek v Kralupech přijal hold tamního zastupitelstva předávaný na železniční stanici a jako uznání oddanosti podepsal rok po druhé návštěvě (tedy v roce 1902) dekret o jmenování Kralup městem. Navštívil Terezín a významná města severu. V roce 1886 připlul parníkem po Labi do Ústí nad Labem. Po červeném koberci rozvinutém od labské pláže u soutoku s Bílinou vstoupil do města, které tehdy představovalo významný severozápadní okraj monarchie.

Okolí mostu, současnost

Nad levou (poříčskou) opěrou mostu byla postavena budka pro výběrčího mýta, která od roku 1902 až do konce dvacátého století sloužila jako vodočetná stanice Hydrometeorologického ústavu. Po dlouhá desetiletí tam zřízenec každodenně v sedm hodin ráno měřil stav vody, teplotu vzduchu a vody a úhrn dešťových srážek, při povodních se měření prováděla každou hodinu ve dne i v noci. Dnes je budka připomínkou starých časů, její funkce převzala nově vybudovaná automatická stanice v Nespekách u osady Vrabčí Brod.
Asi 350 m od mostu po proudu řeky došlo v noci z 19. na 20. června roku 1420 k bitvě husitů se žoldnéři českých katolických pánů a oddíly křižáckých vojsk krále Zikmunda Lucemburského. Husité, kteří se přemisťovali z Hradiště na hoře Tábor na pomoc ohrožené Praze, bitvu vyhráli, probili se obklíčením a přebrodili se přes Sázavu. Vítězství jim umožnilo dorazit k vytčenému cíli a přispět k obraně české metropole.
Stejně daleko od mostu, ale proti proudu Sázavy, v současnosti přechází údolí řeky silnice I/3, o níž již byla zmínka. V tomto místě teď dopravě slouží železobetonový vzpěradlový most o jednom poli. Pohled na protější vodu a posázavskou krajinu dnes nabízí možnost srovnání mostu z roku 1850 (naposledy byl rekonstruován v roce 1998), s tím o 120 let mladším.
Most, nesoucí dnes opět jméno předposledního rakouského císaře, byl po dlouhou dobu bezejmenný. O návrat původního názvu se přičinila řada osobností. Při hodnocení tohoto činu je jistě správné nezapomenout na podporu starosty obce Poříčí nad Sázavou Mgr. Kratzera a historika a publicistu Aleše Preslera, jenž připravil text pro pamětní desku a ozřejmil řadu důležitých dat a informací. Jim také patří dík za organizaci slavnostního obnovení jména mostu a osazení pamětní desky, které se uskutečnilo za účasti hejtmana Středočeského kraje dne 29. září 2016.


Připomínání časů „za starého Rakouska“ někdy bývá ošidné. Pro mnohé příslušníky generací, které tu byly před námi, byl císař František Josef I. symbolem útlaku našeho národa. Studium dějin přísluší historikům; ti pak mohou nabídnout své poznatky o historii občanům k jejich vlastnímu hodnocení. Většina naší populace vítá nezkreslené informace o historii a není rozhodující, zda jde o zásadní události, nebo jen o relativně malý most přes typicky českou řeku.
Most císaře Františka Josefa v Poříčí bude jistě ještě dlouho sloužit účastníkům silniční dopravy.

Milan Černý (s využitím textu Aleše Preslera uveřejněného na pamětní desce), foto autor  

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit


PODPOŘTE NÁS

Podpořte, prosím,
Historický kaleidoskop on-line.
DĚKUJEME!