Nacházíte se zde: Úvod - Příběhy - NEJVĚTŠÍ PRÙŠVIHÁŘ C. K. ARMÁDY
18.01.2019
  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma

Historicky Kaleidoskop

NEJVĚTŠÍ PRÙŠVIHÁŘ C. K. ARMÁDY

Email Tisk PDF

Císař František Josef si na svoji armádu potrpěl, vždyť to byla hlavní opora monarchie. Většina z několika desítek tisíc aktivních důstojníků opravdu poctivě sloužila, mnozí byli výbornými odborníky, ale  vyskytli se  i notoričtí průšviháři.

V době před 100 lety byl jedním z nich  hejtman (kapitán) Ulcian . Vysoký krásný muž, děvkař a ožrala. Asi měl nějakou protekci, že to dotáhl až na hejtmana. Jeho záznam trestů byl plný a záznamy to nebyly ledajaké. Nejpozoruhodnější byl trest 14 dní domácího vězení za to, že  „nesa v čele pluku při přehlídce na počest Jeho Veličenstva císaře plukovní prapor, kynul tímto praporem ženě nevalné pověsti, která mávala z okna“.

Když sloužil v pohraničním městě Bregenz, rozhodl se vyjet si do sousedních německých lázní Lindau,  aby tam na korze honil vodu.  Pohraniční kontroly nebyly, ale pro vojáky platilo omezení, že jim cestu musí povolit velitel a hlavně že do ciziny nesmí v uniformě. Ulcian samozřejmě jel v uniformě, protože mu slušela a protože doufal, že na ni uloví nějakou švarnou děvu.

Ulovil, prý hned dvě a vedl se s nimi po kolonádě. Vtom ho zastavil malý starší pán  pečlivě oblečený v  tmavém obleku:  „Co tu děláte  hejtmane, nevíte, že v uniformě se do ciziny nesmi?“  „Co je vám do toho, dědečku,“ zněla odpověď. Starý pán se rozvzteklil: „Já jsem generál von  Krobatin, rakouský ministr války.“ A byla to pravda, ministr si inkognito léčil v lázních  propité vnitřnosti. Hejtmana Ulciana to však z klidu nevyvedlo. Z výšky pohlédl na zuřícího staříka a odpověděl: „To by mohl říci každý.“ Pak uchopil za ruce dívky svého doprovodu a nonšalantně pokračoval v procházce.

Ministr zůstal bezmocně stát. Byli v cizině, byť spřátelené. Mohl si jistě vyžádat pomoc u německé policie, či armády, ale než by se na strážnici prokázal a  nadřízení by jeho identitu potvrdili, uplynulo by hodně času. A navíc, o věci by se dozvěděli žurnalisté, kteří by nevěřili, že si v lázních opravdu jenom léčí své vnitřnosti, ale napsali by do novin, že tam tajně připravuje s německými generály nějaké nové válečné plány.

Hejtman Ulcian se vrátil v klidu do posádky,  Když se vrátil ministr na ministerstvo, dal ihned pátrat  po drzém hejtmanovi.  I když si o celé příhodě se sympatiemi vyprávěli důstojníci snad v každém důstojnickém kasinu v celé monarchii, Ulciana se vypátrat nepodařilo. Pro jistotu ho však přátelé přeložili do posádky v jiném koutě monarchie.

A. S.

CÍSAŘ  FRANTIŠEK JOSEF I. A BYROKRACIE

Císař František Josef první  byl konstitučním monarchou  a jeho osobní vliv na civilní záležitosti byl omezen zákony. Naopak, vliv civilních  složek na armádu byl omezený, zde byl císař a jeho vojáci neomezenými pány. Časem se vyvinulo tradiční nepřátelství mezi vojáky a ministerstvem financí, které nechtělo na armádu uvolňovat peníze a hledalo, jak a kde vojáky před císařem očernit.

Když Rakousko v roce 1878 obsadilo Bosnu a Hercegovinu, do té doby turecké provincie, převzala jejich správu rakouská armáda a zemským správcem byl jmenován generál jízdy von Galgocci. Do nově získaných, dosti zanedbaných zemí bylo nutno investovat. A tak  obdržel zemský správce z rakouského rozpočtu značnou částku (prý 10 milionů zlatých) na stavbu silnic, mostů, kasáren a dalších zařízení, jimž dnes říkáme infrastruktura..

Čas běžel  a na vídeňském ministerstvu financí začali být nervózní –  peníze byly odeslány, ale zpět nepřišla ani zprávička. A tak ministerský úředník napsal ostrou  urgenci, že je třeba poslat vyúčtování. V Bosně ji hodil do koše již generálův pobočník. Ale když přišla třetí urgence, podepsaná samým ministrem financí, předložili ji generálovi. Ten v dobré náladě rozhodl: „Proč bychom jim to neposlali, jenom co to vyúčtování vlastně je? Pane majore,“  obrátil se na svého pobočníka, „zjistěte, jak se to vyúčtování vlastně dělá!“

Pobočník nelenil,  večer v hospodě  se informoval u hostinského a druhý den hlásil generálovi: „Je to zcela jednoduché, vezme se list papíru a na jednu stranu se napíše Přijal jsem a na druhou Vydal jsem.“ „A v čem je  trik celé věci?“ ptá se generál. „Čísla na obou stranách musí být stejná.“ „To je jednoduché, tak vyúčtování připravte!“

Vznikl unikátní dokument, perfektně napsaný: Přijal jsem 10 000 000 zlatých, vydal jsem 10 000 000 zlatých, podpis generál jízdy von Galgocci. Rozruch, jaký dokument vzbudil mezi účetními na ministerstvu financí, nelze popsat. Ihned šel dokument zpět s tím, že je třeba doložit, kolik zlatých se vydalo za zedníky, kolik za kámen, cement, dynamit, povozy atd. To vše v předepsané osnově, tak jak to finanční erár vyžaduje dodnes.

Když to přišlo do Bosny, generál Galgocci se rozčílil, urgence hodil do koše a k originálnímu „vyúčtování“ připsal nad svůj podpis: „A kdo tomu nevěří, ten je vůl.“ A zprávu znovu poslal do Vídně. Na ministerstvu takovýto důležitý akt skončil až u samého ministra financí šl. Bilinského. Ten zamnul rukama, jak přistihl vojáky při nepravosti a při nejbližší audienci u císaře mu „vyúčtování“ předložil.

Císař pečlivě četl: Přijal jsem, vydal jsem, a kdo tomu nevěří, je vůl! Skončil a pohlédl na ministra: „Já tomu věřím, vy ne pane ministře?“ A záležitost skončila, ukazuje však Františka Josefa  jako lepšího panovníka, než jeho jiné činy. Jednak v Bosně byl rok předtím na manévrech a na místě viděl, co a jak se postavilo a staví. Jednak znal generála Galgocciho (snad byli spolužáci) a věděl, že to je poctivý a spolehlivý muž, takže se v Bosně nekradlo více, než na kterékoliv jiné státní zakázce. A především věděl, že když do Bosny pošle ostrou revizi, tak ta nechá zavřít několik rechnungsoficírů, případně odvolá některého velitele a zachrání nejvýše několik set zlatých. Světový tisk bude psát o neschopné armádě a prohnilém Rakousku, bude ostuda a ostatní důstojníci znervózní. Měl to zapotřebí? Opravdu, Franc Josef nebyl vůl.

A. S.

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit


PODPOŘTE NÁS

Podpořte, prosím,
Historický kaleidoskop on-line.
DĚKUJEME!

 

O magazínu

Kontakt na redakci:
Máte-li pro nás jakékoli tipy, chcete-li publikovat zajímavé informace z historie vašeho místa, znáte-li osudy lidí, kteří pomáhali bojovat za svobodu naší vlasti, kontaktujte šéfredaktorku: Jindra Svitáková, tel: 604 206 677, e-mail: redakce/@/historickykaleidoskop.cz

Vydavatelem tohoto on-line magazínu je Centrum české historie, o.p.s.  - www.centrumceskehistorie.cz
Historický kaleidoskop v tištěné podobě, který vycházel do jara 2016, můžete zakoupit na www.ceskatrikolora.cz 

Licence Creative Commons
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte původ-Neužívejte komerčně 4.0 Mezinárodní License.
ISSN 2464-7624