Jan Satorie se narodil 1. 6. 1894 v obci Podmoky mezi Čáslaví a Golčovým Jeníkovem (často jsou mylně uváděny Podmokly). Narodil se do rodiny drobného rolníka Josefa a jeho manželky Anny, rozené Kaňkové.

25. 10. 2017 převzaly na Ministerstvu obrany v Praze z rukou ministra obrany Stropnického paní Zdenka Dubáková, vnučka plk. Františka Fryče, a její dcera Nela Miloševič vyznamenání – Kříž obrany státu, který byl udělen in memoriam.

31. října 1879 se narodil, 22. prosince 1941 zemřel po dlouhých útrapách v koncentračním táboře Mauthausen. Němce dlouho provokoval svými vlasteneckými písničkami, politickou satirou i svým chováním, kterým dával nepokrytě najevo svou lásku k vlasti.

… A tak si vzpomínám na Vaši maminku, jak byla statečná a obětavá, jak věřila vždy jen v dobrý konec, kterého se bohužel, nedočkala. Byla tím jedním velkým člověkem, který tak statečně nesl všechna utrpení a který dovedl položit i tu oběť nejvyšší – život. 
Měly jste opravdu statečnou a ušlechtilou maminku.
(z poválečné vzpomínky škpt. let. Adolfa Pitra – Bartoně, člena odbojové skupiny ÚVOD, určené dcerám Boženy Vicherkové)

Dnem 27. dubna 1939 nastalo pro brigádního generála Ing. Aloise Eliáše v jeho životě nejdramatičtější období.  Toho dne byl – po souhlasu říšského protektora Konstantina von Neuratha – jmenován státním prezidentem Emilem Háchou ministerským předsedou vlády Protektorátu Čechy a Morava.

V červnu před pěti lety přišla smutná zpráva z kanadského města Victoria, kde ve věku 94 let zemřel jeden z posledních parašutistů shozených v době války na území Protektorátu, člen skupiny Wolfram, Robert Matula.

„Český prozaik, dramatik, filmový scénárista a publicista Vladislav Vančura se zapsal do historie české literatury především jako tvůrce jazykově experimentálních poetických próz s náměty ze současnosti i minulosti…“ To o Vančurovi říkají odosobněné školní učebnice. Jaký byl doopravdy?

Českoslovenští letci v britském královském letectvu, lidé, kteří se svými činy, úspěchy, ale i bolestnými ztrátami nesmazatelně zapsali nejen do naší národní historie, ale i do dějin druhé světové války. Byly jich tisíce, tajně opouštěli svou okupovanou vlast, aby nabídli své síly, zkušenosti armádám států, o nichž věřili, že se brzy dostanou do vojenského střetu s nacistickým nepřítelem.

Gen. František Havel: „Otta byl dobrý člověk, poctivý a upřímný jako voják, jako důstojník přísný k sobě i k jiným, nadřízenými ctěn, podřízenými milován – pravý blanický rytíř.“ Těmito slovy byla vzdána pocta hrdinovi 1. světové války, jež padl před sto lety na východní frontě.

V roce 2017 je Petr Arton jedním z posledních žijících československých letců, kteří za války bojovali v RAF. Žije v dalekém Izraeli a doma se o něm moc nepsalo. Proto jsme jej požádali, aby zavzpomínal na události staré 75 let.