28. říjen 1918 je příkladem obnovení státu (v trochu jiné podobě), který tu existoval už dříve a byl kdysi ztracen. Měli bychom se spíše ptát, proč musel být stát obnoven? Proč byl ztracen? To je pro dnešní dobu poučnější.

Do roku 1951 byl svátek sv. Václava památným dnem našeho státu, který měl připomenout zavraždění knížete Václava zřejmě roku 935 ve Staré Boleslavi. Protože pro poznání Václavova života chybí dostatek spolehlivých pramenů a základem jsou legendy a informace čerpané z historie sousedních států, umí historikové podat jen nejasný či možný obraz knížete Václava. Faktem však je, že Václav byl synem knížete Vratislava a Drahomíry, zřejmě Vratislavovy jediné manželky. Jako předpokládaný rok narození bývá uváděn rok 907. Vlády se ujal někdy po roce 921, po smrti svého otce, nejpozději k tomu došlo na podzim 925.

Od okupace ČSSR vojsky Varšavské smlouvy uplynulo právě 50 let, což bývalo považováno za dvě generace (dnes při pozdním zakládání rodin to bude asi jinak). Dvě generace už je dost dlouho, aby se ledacos zapomnělo a dovolilo spekulace.

Projev, přednesený na výroční valné hromadě Masarykovy společnosti na půdě AV ČR dne 24. 3. 2018. Masarykova společnost byla založena Dr. E. Benešem v roce 1946.

Život za komunismu nebyl pro mnoho lidí vůbec jednoduchý. To nelze popřít a myslím, že mimo komunistických funkcionářů, kteří měli výjimečné postavení, to nikdo ani nepopírá. Nicméně některé články píší lidé, kteří buď v té době nežili, což nelze mladé generaci vytknout – ale především – vůbec si nenastudovali, jak život běžného občana vypadal. A tak píšou naprosté nesmysly. 

Po 80 letech jsou Masarykovy myšlenky, i když už nehovoří k dnešku, inspirativní, ale hlavně je pro nás jeho osobnost stále morálním vzorem.

Když se ráno po probuzení kouknu z okna na Evropskou ulici v Praze, dokážu si udělat představu o dopravní situaci na sousedním Kulaťáku. Dnes stála kolona vozidel do nedohledna. Takže co se dnes děje? Jsou dvě možnosti. První – na Kulaťáku či v některé z přilehlých ulic, kudy ráno proudí stovky vozidel, někdo někoho naboural. Druhá – u hlavního vchodu do Generálního štábu AČR se něco chystá. A když je tato jinak malá a bezvýznamná ulička uzavřena, doprava v okolí to okamžitě pocítí.

Léta jdou a přikrývají historii dalšími a dalšími nánosy lidského konání a událostí, v nichž můžeme listovat podle letopočtů a přemýšlet, která je významnější. Nedávno jsme se s přáteli opět dohadovali, zda je pro koncepci výuky dějepisu opravdu nutné, aby žáci a studenti trávili mnoho času různými prvo-druho-třetihorami, starým Římem, Spartou či Atlantidou a bůhví jakými starými státy vůbec. Historik, filozof či člověk jinak hojně vzdělaný by mohl namítnout, že je třeba vědět, odkud lidstvo vzešlo, jak vzniklo a jaké chyby při své cestě do 21. století dělalo. Nepochybně má pravdu. Domnívám se však, že jsou znalosti základní a znalosti nadstandardní, které si nadprůměrný student zjistí a nastuduje, pokud se bude problematice věnovat hlouběji.

Trumpem pokračuje proces, který už začal Obama, umenšovat výdaje na americký vliv ve světě. Je to proces, který je přirozený a jednou musel přijít. Zdržovaly jej určité okolnosti, jako byl třeba dovoz arabské nafty, který musel být zajištěn i mocensky, závazky v NATO a boj proti terorismu.

Přednášku na toto téma přednesl státní tajemník SS-Gruppenführer Karl Hermann Frank 24. června 1941 ve Východním ústavu v Krakově za přítomnosti generálního guvernéra General Gouvernementu (obsazené Polsko) Hanse Franka. Obrázek o tom, jak by bylo naloženo s Čechy, kteří by se nechtěli „přizpůsobit“, nechť si udělá každý sám.