Nacházíte se zde: Úvod
23.05.2019
  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma

Historicky Kaleidoskop

Tatíček Masaryk byl hrdina, žádný labužník..

Email Tisk PDF

O zásluhách jedné z největších osobností našich dějin toho bylo napsáno mnoho. V souvislosti s jeho letošním 70. výročím  úmrtí si nejrůznější instituce daly opravdu záležet, aby jméno Tomáše Garrigua Masaryka nezapadlo mezi mnoha mediálně atraktivnějšími jmény současných „celebrit“.

 

 Když se k tomu přidruží oslavy vzniku samostatného československého státu, pak byl letošní podzim  na připomenutí legionářských tradic skutečně bohatý. Všechna čest. Kdybych se však měla držet svého „kulinářského kopyta“ a s přípustnou dávkou nadsázky měla hodnotit Masarykův historický význam v oblasti gastronomie, pak by se dal shrnout do jedné věty: jak skromně žil, tak skromně i jedl.
Jaký byl vlastně Tomáš Garrigue Masaryk? Člověk nesmírně moudrý a vzdělaný, velký filantrop, neúnavný bojovník. Filosof, humanista a samozřejmě politik, který takřka nepřetržitě pracoval. V jeho životě značně převažoval duch nad hmotou a to se zákonitě muselo promítnout i do způsobu stravování. Masaryk hodně cestoval, léta žil v cizině.
Jeho zahraniční pobyt byl však nerozlučně spjat s aktivní odbojovou činností a ta sotva připouštěla věnovat pozornost tomu, co měl na talíři. Za ženu si vzal Američanku, ale stále se vracel ke svým moravským kořenům, k mamince…
 „Když jsem vařívala, vždycky jsem chtěla vědět, co pan prezident rád. Po čase jsem poznala, že mu chutná taková jednoduchá domácí strava. Však také jednou povídal: Já mám nejraději jídla, jaká vařila doma maminka,“ vzpomínala na T. G. Masaryka Anna Černá, kuchařka a hospodyně na zámku v Lánech.
Od své paní Charlotty převzal Masaryk jen část jejího jména, nikoli kuchyně. Seznámili se na studiích v Lipsku a určitě je více sbližovala společná filosofie nežli společné večeře. Těžko říci, jestli u Masaryků platilo ono okřídlené rčení o lásce, která prochází žaludkem… Každopádně spolu měli čtyři děti a než je na čas rozdělila první světová válka, žili velmi citovým rodinným životem. Jejich rodinné prostředí bylo však ve své době odlišné od jiných. Nejenže byl Masaryk velmi liberální při výchově svých dětí, ale dokonce pomáhal v domácnosti. U váženého profesora Univerzity Karlovy něco zcela neobvyklého. Masaryk uznával rovnocennost partnerů, uměl se sám postarat o děti a rád si s nimi hrál. Jeho životní styl byl od počátku velmi střídmý a skromný a nic na něm nezměnil ani jako prezident.
Masarykovi žili dlouho na Malé Straně, ke které měl Masaryk vřelý vztah. Když byl pak v listopadu 1918 zvolen prvním prezidentem nově zrozené republiky, přesídlil s rodinou na Hrad. Mnohem více si však oblíbil letní sídlo v Lánech. A právě vzpomínky tamního personálu i přátel dokazují, jak se Masarykova střídmost odrážela i v jeho vztahu k jídlu.
„Pan prezident jedl velmi jednoduše a v jídle nebyl vybíravý. Co se mu předložilo, to snědl..“ vzpomíná typistka Jarmila Kaloušová.
T. G. Masaryk měl svá oblíbená jídla. Patřily mezi ně švestkové knedlíky, topinky s česnekem, škubánky, brynzové halušky, ovesná kaše, bramborová polévka, makovec, hlávkový salát i vuřty s cibulí. K pití mu stačila černá káva nebo čaj, což potvrzuje jeho sekretář Antonín Šenk: „Prezident Masaryk nikdy nekouřil a lihových nápojů se zřekl v mužném věku…“
Na lánském zámku často sedali ke společnému stolu nejen významné státní návštěvy či umělecké osobnosti, ale i osobní přátelé, obyvatelé z blízkého okolí a zámecký personál.
Pokud nedělní oběd probíhal bez hostů, zachovával T. G. M. svůj obvyklý nedělní program. Odpočíval, četl a rozdával kolem sebe dobrou pohodu. Rád ale vždy uvítal u nedělního oběda větší společnost. Když bylo hezky, obědvalo se v parku u skleníků nebo u zámeckého rybníka, nejčastěji však v prostorné lánské jídelně.
Při takovém nedělním či svátečním obědě měl každý host u talíře jídelní lístek na hlavičkovém papíře s obrázkem zámku. Mnozí si jej rádi odnášeli domů na památku i s vlastnoručním podpisem prezidenta.  Takový jídelní lístek se pak časem stane archivním dokumentem a zároveň inspirací pro jednu z nejznámějších pražských restaurací…

Menu T. G. Masaryka v restauraci U Malířů
„Je zajímavé, že si pan prezident nikdy nepotrpěl na složitá jídla o mnoha chodech. Musím říct, že měl rád jednoduchost ve všem, “ přidává se k ostatním svojí vzpomínkou na prezidenta Osvoboditele jeho stolník Alois Kadlec.
Jídelní lístek ze dne 24. srpna 1930 nabízel k nedělnímu obědu  vskutku jednoduché, ale zároveň lákavé menu, které po více než sedmasedmdesáti letech mohli ochutnat i hosté vyhlášené malostranské restaurace U Malířů (www.umaliru.cz).  Připravili ho tu pro nás ve spolupráci s Muzeem TGM v Lánech. A tak jsme na počest památky Tomáše Garrigua Masaryka rádi zaměnili běžné pořadí chodů a přesně podle zachovaného dokumentu nejdříve foukali horkou polévku zadělávanou z říčních ráčků a teprve potom si dopřáli předkrm v podobě pstruha s rajskými jablíčky. Hlavním chodem byla kachna pečená s bramborem a jablkovou kaší a na závěr vanilková zmrzlina s ovocem. Co však mé srdce (a hlavně mé chuťové buňky) potěšilo nejvíc, to bylo nejoblíbenější prezidentovo vánoční cukroví. Stříbrný podnos s křupavými kousky koloval mezi námi a brzy tam nezbyl ani jeden. U Masaryků toto oříškové cukroví nikdy nesmělo chybět na vánočním stole. Obávám se, že letos nebude chybět ani na mém u nás doma,  nejen o vánocích. Přidáte se také?

Pohodu v novém roce vám přeje
Hanka Švejnohová.


Oříškové medailonky TGM aneb Masarykovo cukroví
Pracovní postup je docela snadný, suroviny běžné a výsledek ohromující.
Začneme tím, že 17 dkg lískových oříšků trochu opražíme na plechu. Potom je promneme v prstech, tím se zbaví slupek - a pak je necháme asi půlhodinku namočené v horké vodě. Až oschnou, tak je nahrubo pomeleme. Mezitím si připravíme těsto: smícháme 30 dkg hladké mouky, 20 dkg másla nebo jiného tuku, 10 dkg cukru moučky a 1 žloutek. Do hotového těsta přidáme oříšky, dobře rukama prohněteme a utvoříme válečky o průměru asi 5 cm. Dáme přes noc do lednice a druhý den válečky nakrájíme na plátky o síle asi půl centimetru. Kolečka klademe na pečicí papír a v rozehřáté troubě upečeme do růžova.  Ještě horké obalujeme v moučkovém cukru. Stejně jako vanilkové rohlíčky.

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit


PODPOŘTE NÁS

Podpořte, prosím,
Historický kaleidoskop on-line.
DĚKUJEME!