Nacházíte se zde: Úvod
26.06.2017
  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma

Historicky Kaleidoskop

Jeden z mnoha četnických osudů – Josef Arazim

Email Tisk PDF

2. část

Nejmenoval se Karel, ale Josef, nepsal se Arazím, ale Arazim, nebyl v ruských, ale italských legiích a nesloužil na pátračce v Brně, ale v Hradci Králové. Mozaiku jeho osudů mi doplnila jeho dcera Alenka.

Josef Arazim se narodil 20. listopadu 1898 v obci Sedlčánky v politickém okrese Český Brod a byl římskokatolického vyznání. Jeho otec byl tesařem a matka zemědělskou dělnicí. Arazimovi měli osm dětí, z nichž dvě v útlém věku zemřely. Mladý Josef postupně absolvoval čtyři třídy pětitřídní školy v Čelákovicích, jednu třídu dvoutřídní školy v Sedlčánkách  a dva ročníky pokračovací školy v Čelákovicích. Jelikož mu v roce 1911 zemřel otec, musel on i ostatní sourozenci pomáhat matce se splácením dluhů na rodinném domku. Pracoval jako tesařský pomocník.
Na jaře roku 1916 byl odveden a 11. května téhož roku byl coby nováček prezentován k 10. pěšímu domobraneckému pluku k 6. kumpanii v Mladé Boleslavi. Po několika dnech odjela jednotka k polnímu výcviku do Vatens-Volders v Tyrolích. Po měsíčním výcviku  odejel 20. června 1916 jako vojín do Inšpruku a po vyzbrojení jednotka odsud odjela přes Trident do Sunguntálského údolí a zde se zúčastnil ofenzívy u Borga. V měsíci srpnu byl přeložen k 37. pěšímu pluku v Doboji. V den svých 18. narozenin odjíždí do pole v Itálii a postupně se zúčastnil bojů u Hermády, Svaté Kateřiny, Monta Kuku, Dobrdu, Tolmína, Zmrzlého vrchu a Santa Lucie. V červnu 1917 byl na italské frontě přiotráven plynem a strávil 3 neděle v polním lazaretu v Santa Lucii.
Při ofenzívě na Maršaku u Santa Lucie přeběhl 26. července 1917 do italského zajetí a po projití několika provizorními zajateckými tábory byl dán do zajateckého tábora v Padule. Zde se 5. října 1917 přihlásil do čs. zahraniční armády. V březnu roku 1918 odejel s pracovním praporem z Paduly za frontu u Mantovy, kde byl zařazen jako střelec k 1. rotě kulometů VII. divize XII. pěší brigády.
Po dvouměsíčním polním výcviku ve Folinu byla jednotka počátkem července 1918 poslána na frontu u Gardského jezera, Ferrary a Doss Alta. Po skončení války odjela 21. 12. 1918 jednotka čs. legií z Padovy přes České Budějovice do Hodonína, odkud byla ihned vyslána na Slovensko. Střelec Josef Arazim se zúčastnil bojů o Bratislavu, Nové Zámky, Kúty, Ipol, Šahy, Zvolen a Lučenec. Počátkem roku 1920 byl přeložen k 34. pěšímu pluku do Opavy a ke dni 21. ledna 1921 byl demobilizován.

Po demobilizaci
Až do konce července se zdržoval v rodných Sedlčánkách, kde pracoval jako tesařský pomocník. Vzhledem k nedostatku pracovních příležitostí se rozhodl pro službu v čs. četnickém sboru. Po absolvování přijímacího řízení nastoupil 1. 8. 1921 coby četník na zkoušku k zemskému četnickému velitelství v Čechách a byl zařazen jako podřízený četník na četnickou stanici Nové Hrady u Vysokého Mýta. Od března 1922 absolvoval v Pardubicích pětiměsíční školu pro výcvik četníků na zkoušku a 1. 8. 1922 byl přijat do definitivního stavu četnického sboru a povýšen do hodnosti strážmistra. Josef Arazim byl za své působení v legiích několikrát vyznamenán. V roce 1922 obdržel Revoluční medaili a spojeneckou Medaili vítězství a dále dvě italské medaile: Fattiche di Guera v roce 1923 a Unita di Italia v roce 1927. Byl členem Československé obce legionářské. Doba dvou let a tří měsíců odsloužená v legiích se mu pro potřeby doby odsloužené ve vojsku počítala trojnásobně.
Díky výsledkům dosahovaným ve službě byl strážmistr Arazim dnem 15. května 1925 jmenován zástupcem velitele četnické stanice Nové Hrady u Vysokého Mýta. Ještě v roce 1925 byl přemístěn na četnickou stanici do Poličky. Počátkem roku 1926 absolvoval dvoutýdenní lyžařský kurz v Jablonci nad Jizerou. V roce 1927 byl strážmistru Arazimovi na četnické stanici v Poličce přidělen erární služební pes airedaleteriér jménem Dereš, se kterým absolvoval 12týdenní kurz pro výcvik služebních psů četnictva v Pyšelích u Prahy. V návaznosti na zřízení pátracích stanic, ke kterému došlo 1. ledna 1928,  byl strážmistr Arazim počátkem března 1928 přemístěn se služebním psem Derešem na četnickou stanici v Hradci Králové coby vůdce služebního psa, s nímž měl být k dispozici královéhradecké pátrací stanici, na kterou byl odvelen od počátku září téhož roku.
V roce 1929 absolvoval na Karlově univerzitě třítýdenní kriminologický kurz a se služebním psem Derešem redresurní kurz pro starší služební psy v Pyšelích. Vzhledem k tomu, že byl Dereš vyhodnocen jako nezpůsobilý k další službě, byla strážmistru Arazimovi přidělena fena německého ovčáka Sylva, s níž ihned absolvoval základní výcvik. Zároveň se stal členem Sportovního klubu pro policejní a ušlechtilé psy se sídlem v Praze. Od září 1929 byli vůdci služebních psů zařazeni do systemizovaného stavu pátrací stanice. Strážmistr Arazim kromě funkce psovoda vykonával i funkci pomocného fotografa a měl na starost vedení evidence potulných cikánů a evidence lupičů pokladen. Za svoji služební činnost byl hodnocen jako „dobrý“ a od roku 1929 jako „velmi dobrý“. V roce 1931 byl po deseti letech služby povýšen na štábního strážmistra. V roce 1932 obdržel spolu s kolegy z pátrací stanice pochvalné uznání zemského četnického velitele za dopadení dvou nebezpečných lupičů pokladen a  jejich usvědčení. Oba byli odsouzeni na šest roků těžkého žaláře.
V roce 1933 absolvoval kurz řízení osobních automobilů a po složení zkoušek obdržel řidičské oprávnění. 20. května 1933 Josef Arazim na okresním úřadě v Hradci Králové uzavřel sňatek s Miladou Zemanovou a 13. března 1934 se manželům Arazimovým narodila dcera Alenka.
Od 1. září 1935 nastoupil štábní strážmistr Arazim na 10 měsíců do pražské školy pro výcvik velitelů stanic a ve funkci vůdce služebního psa Sylvy na pátrací stanici jej vystřídal štábní strážmistr Jan Turko, který v roce 1932 dostal přiděleno Sylvino mládě, psa Korda. Během studia se štábní strážmistr Arazim zúčastnil kursu esperanta pro četníky. Po úspěšném absolvování školy setrval několik měsíců na královéhradecké pátrací stanici a od 15. září 1936 byl přemístěn na četnickou stanici Opatov v Čechách v politickém okrese Litomyšl a byl pověřen vedením této stanice.

Velitelem
Dnem 30. června 1938 byl povýšen na praporčíka. Během zářijových událostí byl přemístěn jako velitel na četnickou stanici do Nové Kočbeře v politickém okrese Dvůr Králové nad Labem, ale po podpisu mnichovského diktátu byla tato stanice evakuována a došlo k přemístění zde sloužících četníků na četnickou stanici ve Dvoře Králové nad Labem. Počátkem prosince byl praporčík Arazim přemístěn coby zástupce velitele stanice na četnickou stanici Holice v Čechách v politickém okrese Pardubice.
Dne 9. března 1939 byl odkomandován na Slovensko do Trenčína, ale vrátil se již 14. března a záhy onemocněl anglickou chřipkou. Nadále zastával funkci velitele četnické stanice Holice v Čechách. V dubnu 1940 uzavřeli manželé Arazimovi římskokatolický sňatek na faře v Hradci Králové.  Z holické četnické stanice byl několikrát odkomandován: v roce 1941 na měsíc na pardubické nádraží jako velitel protisabotážních hlídek, na jaře v roce 1943 na týden do Pardubic jako velitel sběrného tábora cikánů a na podzim téhož roku na dva měsíce do Zvířetic ke službě u pracháren. V červnu 1943 složil předepsané zkoušky z německého jazyka. Během četnické služby za okupace sabotoval nařízení a rozkazy, likvidoval udání na české lidi, pomáhal a radil postiženým osobám, napomohl k útěku několika osob hledaných gestapem, například komunistům Dr. Rudolfu Fanfulíkovi a Anně Ducháčkové,  v případě nálezu ilegálně držených zbraní je nechal zahodit do rybníka, kde byly následně nalezeny, zachránil rodinu Březinových z Dolních Ředčic před vyvražděním pro zatajování větších zásob potravin, poslouchal zahraniční rozhlas a zachránil před zatčením učitelský sbor v Holicích pro pořádání tzv. benešovských schůzí a poslech zahraničního rozhlasu.
V den svých 45. narozenin byl v roce 1943 coby italský legionář předčasně penzionován, neboť nebyl přijatelný pro protektorátní režim. Poté pracoval jako skladník v obuvnické firmě Hirsch v Holicích a získával zpravodajské informace o válečném podniku Kečkemet, které předával partyzánům v okolních lesích. Partyzánům poskytoval také oblečení a potraviny. Po upozornění, že je jeho činnost po penzionování sledována, ji utlumil.
Při vypuknutí květnového povstání se 5. května 1945 přihlásil na četnické stanici v Holicích do služby. Se zbraní v ruce v povstalých Holicích, kde byly tvořeny zátarasy proti ustupující německé armádě, zajišťoval bezpečnostní službu. Tehdy ještě dosti silné německé jednotky uspořádaly proti městu vojenskou trestnou výpravu i za využití náletů. Během této akce bylo 6. května odpoledne přes 70 povstalců zabito a zhruba 300 osob zadrženo. Ze zadržených bylo vybráno 29 původců povstání, mezi nimi i Josef Arazim, kteří byli postaveni do příkopu a měli být na místě bez jakéhokoliv rozsudku zastřeleni. Velitel trestné výpravy své rozhodnutí změnil a zatčení byli naloženi do aut a odvezeni spolu se třemi zastřelenými německými vojáky do lesa u Vysoké, kde měli být zastřeleni. Zde však nastal boj s partyzány, po kterém byli zatčení převezeni do lesa Harta u Vysokého Mýta, kde měla být poprava provedena. Jelikož popravčí četa již nebyla na místě, byli zatčení pěšky odvedeni do Vysokého Mýta, kde byli drženi v prozatímním vězení.  Poprava měla být provedena 9. května popravčí četou nebo ustupujícím oddílem SS. Díky postupu Rudé armády však byli zatčení 8. května v pozdních nočních hodinách propuštěni a vyměněni za německé zajatce v Holicích. Během bombardování Holic byly Milada Arazimová s dcerou Alenkou zasypány v provizorně zbudovaném protileteckém krytu a obě byly těžce zraněny, dům, ve kterém bydleli, byl zasažen leteckou pumou, byt byl demolován  a rodina přišla o 3 kubické metry palivového dříví, které při nastalém požáru shořelo.
Ihned po propuštění, ačkoliv byl po prožitém věznění a nervovém vyčerpání, se Josef Arazim hlásil opět do služby. Revolučním národním výborem v Pardubicích byl pověřen prozatímním vedením četnické stanice v Albrechticích, kam nastoupil ještě 10. května a kde provedl zajištění dosavadního velitele stanice pro kolaboraci s Němci.

Po druhé válce
Josef Arazim, stejně jako jeho kolegové, musel dokládat svoji činnost během okupace a dokazovat, že nespolupracoval s okupanty. Byl převeden do Sboru národní bezpečnosti a v červnu 1945 vstoupil do Komunistické strany Československa. U příležitosti výročí dne vzniku samostatného československého státu byl 26. října 1945 povýšen do hodnosti vrchního strážmistra, a to s účinností od 28. 10. 1941.
Počátkem roku 1946 byl vrchní strážmistr Arazim odkomandován na čtyři měsíce na stanici SNB do Horního Slavkova u Lokte v okrese Aš, kde prováděl strážní službu při odsunu Němců. Až v únoru 1946 bylo formálně zrušeno rozhodnutí o jeho předčasném přeložení do trvalé výslužby z roku 1943. Od počátku června 1946 byl přemístěn jako velitel stanice SNB do Všestar a od počátku listopadu téhož roku byl opět přemístěn jako velitel stanice SNB do Kratonoh.
V roce 1946 byl předložen návrh na povýšení vrchního strážmistra Arazima na poručíka výkonného, ale ten nebyl  z neznámých důvodů realizován. Namísto toho musel opět dokladovat svoji činnost za okupace. Totéž se opakovalo i v letech 1947, 1948 a 1949.
Počátkem roku 1949 se manželům Arazimovým v Kratonohách narodil syn Zdeněk. V dubnu 1949 byl vrchní strážmistr Arazim přemístěn ze zrušené stanice v Kratonohách jako velitel stanice SNB Nový Hradec Králové. Na konci roku 1949 byl na dva týdny přechodně přidělen k Pohotovostnímu oddílu Hradec Králové.
Po náležitém prokádrování byla vrchnímu strážmistru Arazimovi za jeho činnost v době okupace dne 9. srpna 1949 udělena Pamětní medaile za věrnost a brannost Slovenska 1918–1938 a na konci roku 1949 obdržel Pamětní odznak druhého národního odboje.
Sepisování životopisů a dokládání činnosti za okupace, ale i poměru k novému lidově-demokratickému zřízení pokračovalo i v roce 1950. V roce 1955 byl tehdy staršina SNB Josef Arazim opět podroben kádrové prověrce. V této době byla zjištěna jeho „provinění“ spočívající v tom, že se v době služby coby psovod na četnické pátrací stanici v Hradci Králové údajně podílel na zákrocích při demonstracích a stávkách, a že se měl účastnit vyšetřování dvou osob pro nábor do intervenční španělské brigády. Následně na to mu bylo kádrovým oddělením v Hradci Králové oznámeno rozvázání služebního poměru a hrozící následné disciplinární řízení k odnětí hodnosti, což by znamenalo ztrátu penzijních požitků.
Josef Arazim se po podrobném vysvětlení situace, že pátrací stanice se zabývaly vyšetřováním zločinů a nikoliv potlačováním demonstrací a stávek, a s popisem své činnosti za okupace obrátil se žádostí o milost na Kancelář prezidenta republiky, která jeho žádost postoupila k vyřízení ministerstvu vnitra. Výsledkem prověření jeho žádosti bylo sdělení ministerstva vnitra, že bude přeložen do trvalé výslužby, avšak s přiznáním odpočivného důchodu. V té době nemocný Josef Arazim, který se podrobil odkládané operaci žaludku, ukončil služební poměr příslušníka SNB koncem listopadu 1955.
Krátce po penzionování začal Josef Arazim pracovat jako strážný v národním podniku Kovošrot Hradec Králové a poté od roku 1961 jako vrátný v Parku oddechu a kultury v Hradci Králové. Jelikož na podzim roku 1962 prodělal infarkt, ukončil pracovní poměr a začal pobírat od roku 1963 starobní důchod. Přesto na zkrácený úvazek nadále pracoval jako vrátný. Na podzim roku 1968 utrpěl zlomeninu nohy a byl upoután na lůžko. Počátkem roku 1969 v domnění změny politického klimatu žádal Josef Arazim o uznání svých zásluh v legiích a v odboji za účelem zvýšení důchodu – marně. Josef Arazim zemřel v Hradci Králové 14. listopadu 1975 ve věku nedožitých 77 let.

JUDr. Michal Dlouhý

 

Komentáře a dotazy k produktu  

 
# Rodiště a příbuzníDana Haspeklová 2015-05-07 01:25
Dobrý den, pocházím také ze Sedlčánek a můj děda se také jmenoval Arazim. Narodil se 1909 jako druhý syn Antonína Arazima. Ve vsi je dodnes několik rodin toho jména a 20. 6. bude sraz rodáků. Je možné sehnat kontakt na paní Alenu nebo někoho jiného z potomků? Děkuji.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
# Historicky KaleidoskopReda 2017-06-01 09:43
You can certainly see your enthusiasm in the work you write.
The arena hopes for more passionate writers like you who aren't afraid to say
how they believe. Always follow your heart.

Also visit my page: mitchell5clayto n84.jimdo.com: http://mitchell5clayto n84.jimdo.com/2016/03/01/why-shoe-lifts-are-the-solution-to-leg-length-imbalances/
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit


Naše projekty

PODPOŘTE NÁS, PROSÍM 

Podpořte prosím vydávání
Historického  kaleidoskopu

 

 

125x125

 

Akce

symb11


HLEDÁME SPOLUPRACOVNÍKY

Hledáme spolupracovníky, kteří se chtějí podílet na tvorbě jedinečného historického magazínu a dalších projektů Centra české historie. Bližší informace: ing. J. Houška, tel. 603 548 872, e-mail: jhouska/@/ceskatrikolora.cz


 


O magazínu

Kontakt na redakci:
Máte-li pro nás jakékoli tipy, chcete-li publikovat zajímavé informace z historie vašeho místa, znáte-li osudy lidí, kteří pomáhali bojovat za svobodu naší vlasti, kontaktujte šéfredaktorku: Jindra Svitáková, tel: 604 206 677, e-mail: redakce/@/historickykaleidoskop.cz

Vydavatelem tohoto on-line magazínu je Centrum české historie, o.p.s.  - www.centrumceskehistorie.cz
Historický kaleidoskop v tištěné podobě, který vycházel do jara 2016, můžete zakoupit na www.ceskatrikolora.cz 

Licence Creative Commons
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte původ-Neužívejte komerčně 4.0 Mezinárodní License.
ISSN 2464-7624