Náhoda napomohla tomu, že jsem se seznámil s panem Vladimírem Vávrou ze Strančic, který začal shromažďovat dokumenty o osudu jednoho ze čtyř četníků – hrdinů, kteří byli na pokyn K. H. Franka teatrálně popraveni 8. července 1943 na kobyliské střelnici v Praze. Osud četníka Bojase mi byl velmi dobře znám, měl jsem k němu shromážděné další informace, a dokonce jsem našel ve svém archivu několik dopisů, které jmenovaný osobně napsal.

Vznik vojensky organizovaného četnictva na našem území je spojen s osobností císaře Františka Josefa I. C.k. četníci pečující o veřejný pořádek a bezpečnost v řadě případů při výkonu své náročné služby přišli o svůj život. Je potěšující, že se dodnes na místech těchto tragédií zachovaly pomníky připomínající jejich zmařené mladé životy.

Protektorát Čechy a Morava byl naprostou většinou našeho národa, navzdory tvrzením oficiální propagandy o tisícileté „třetí říši“, považován za dočasný. Šeptanda, notně posilující v dobách nejtěžších národní sebevědomí, jej posměšně označovala jako Protentokrát, přestože z hlediska jazykového se jedná o dvě slova „pro“ a „tentokrát“. Po delší době si dovoluji čtenáře Historického kaleidoskopu seznámit s dalšími osudy příslušníků četnické stanice ve Zbirohu v období okupace. 

Většina z nás má za to, že pohádky jsou určeny především pro děti a že musí vždy skončit dobře. V dnešní době se mnohdy setkáváme i s pohádkami, které jsou díky svému zaměření určeny výhradně pro dospělé. Četnická služba s sebou přinášela různé situace, veselé i smutné, romantické i lechtivé. A četník samotný byl představitelem věčného souboje dobra se zlem. Proč tedy nemít i četnické pohádky pro dospělé, zpracované podle skutečných případů a událostí?

Po úspěšné knize Kutnohorská pátračka na stopě autor seznamuje s dalšími kriminálními případy řešenými příslušníky kutnohorské četnické pátrací stanice. Jedná dnes již zapomenuté případy, které ve své době byly předmětem zájmu veřejnosti, měly své nezastupitelné místo na stránkách dobového tisku a plnily oblíbenou rubriku „Ze soudní síně“. 

Po delším čase si dovoluji čtenářům Historického kaleidoskopu přiblížit tři z celé kopy povídek z knihy Četnická kuchařka. Tentokrát jsou z období pro náš národ velmi těžkého, z doby okupace. Vybírám případy odrážející tehdejší poměry, které jsou samozřejmě doplněny dobovými recepty, podle nichž vařily a pekly kuchařky v četnických kasárnách.

Volné pokračování úspěšné knihy Četnický pes Alto o četnickém služebním psu, německém ovčákovi jménem Alto, a jeho pánovi, četníku Rudolfu Votrubovi, přináší další tři desítky zajímavých a dosud literárně nezpracovaných případů, které tato nerozlučná dvojice řešila v obvodu četnické pátrací stanice v Nitře. Kniha je opět psána formou literatury faktu a obsahuje řadu unikátních obrazových příloh. Čtenáře Historického kaleidoskopu si dovoluji seznámit se třemi povídkami z uvedené knihy.

2. část

Nejmenoval se Karel, ale Josef, nepsal se Arazím, ale Arazim, nebyl v ruských, ale italských legiích a nesloužil na pátračce v Brně, ale v Hradci Králové. Mozaiku jeho osudů mi doplnila jeho dcera Alenka.

Nejmenoval se Karel ale Josef, nepsal se Arazím, ale Arazim, nebyl v ruských, ale v italských legiích a nesloužil na pátračce v Brně, ale v Hradci Králové…

 „Čest je nám být četníkem…“ to jsou slova z prvorepublikové četnické hymny. Dovolím si seznámit čtenáře Kaleidoskopu se stejnojmennou čtyřpovídkou z knihy Četnické čtyřlístky, kterou před časem vydalo nakladatelství PRAGOLINE.