V Praze na Vítkově byly 8. května 2010 uloženy ostatky neznámého vojína.
Praha – Ruzyně, 23. 10. 2009
Ve večerních hodinách přistál na starém ruzyňském letišti letoun AČR s ostatky neznámého vojína padlého v bitvě u Zborova. Rakev zahalenou do české vlajky přišli přivítat čelní představitelé vlády a AČR. Ostatky neznámého vojína, jednoho z českých legionářů, který padl 2. července 1917 v bitvě u ukrajinského Zborova, byly vyzdviženy na hřbitově v ukrajinské Kalinivce. Jak uvedl ministr obrany Martin Barták, patří bitva u Zborova nepochybně mezi zásadní události, jež vedly ke vzniku samostatného československého státu. Druhého července 1917 ji vítězně vybojovala československá střelecká brigáda proti plukům rakousko-uherské armády. Hrdinný boj brigády položil jeden za základních kamenů československé státnosti, jeho veliký mezinárodní ohlas umožnil představitelům odboje vytvořit jádro národní armády i na západní frontě, a ve svém důsledku otevřel cestu k 28. říjnu 1918.
Z historie
Ostatky neznámého vojína padlého v bitvě u Zborova byly v Praze uloženy již v roce 1922, poté co byly 22. června téhož roku exhumovány z hromadného hrobu u ukrajinské obce Cecová. V Praze byly vystaveny v panteonu Národního muzea a v předvečer výročí bitvy uloženy v kapli Staroměstské radnice. Roku 1928 se oslava Zborova stala svátkem čs. armády a po 28. říjnu druhým nejvýznamnějším státním svátkem. Po nacistické okupaci gestapo Hrob neznámého vojína zlikvidovalo a ostatky zmizely neznámo kam.
Snaha o vyzvednutí a přivezení ostatků jiného padlého bojovníka od Zborova po 2. světové válce vzbudila nevůli orgánů Sovětského svazu. Alternativní východisko z roku 1949 spočívalo v rozhodnutí vyzvednout ostatky neznámého vojína v oblasti, v níž si 1. čs. armádní sbor v SSSR probojoval na podzim 1944 cestu do vlasti. Ostatky příslušníka čs. armády v zahraničí, padlého v průběhu Karpatsko-dukelské operace, byly uloženy v novém Hrobě neznámého bojovníka ve vojenském kolumbáriu pod pomníkem Jana Žižky z Trocnova. Hrob neznámého bojovníka se stal součástí Národního památníku na vrchu Vítkově. Komunistická totalita tímto způsobem hrubě zneužila oběť jednoho z účastníků protinacistického odboje k úmyslnému potlačení památky československého národního odboje z let 1. světové války.
Praha – Vítkov, 8. 5. 2010
V rámci pietního ceremoniálu byly na pražském Vítkově slavnostně uloženy ostatky neznámého vojína z bitvy u Zborova. Vzpomínkového aktu se zúčastnili nejvyšší představitelé státu včetně prezidenta republiky Václava Klause. Na Vítkov se také sjelo asi 250 veteránů z druhé světové války, kteří dnes žijí v Česku, Rusku, Velké Británii nebo Izraeli. Pietnímu aktu přihlížely desítky občanů, návštěvníků, ale také skautů, kteří přišli ve sváteční den navštívit Národní památník.
Pietní ceremoniál začal na Vítkově příchodem prezidenta v doprovodu ministra obrany Martina Bartáka. Následovala státní hymna a hlášení velitele nastoupených jednotek prezidentu Václavu Klausovi. Poprvé od konce druhé světové války byly na zvláštní rozkaz prezidenta republiky v rámci ceremoniálu vyneseny všechny historické prapory a současné bojové prapory jednotek ozbrojených sil. Bylo to nádherné dívat se na bojové zástavy, které nesli do válečných bojů
Ministr obrany Martin Barták při této příležitosti řekl: „Dnes se zcela naplní dávná idea z dob Masarykova Československa. Tvůrci tehdejší demokracie usilovali o nanejvýš důstojné uložení ostatků neznámého vojína v monumentu určeném k uchování odkazu boje za národní a státní samostatnost.“ Ve svém projevu také připomněl osud ostatků neznámého vojína, jednoho z českých legionářů, který padl 2. července 1917 v bitvě u ukrajinského Zborova. Nyní jsou tedy v Národním památníku v Praze na Vítkově pietně uloženy nejen ostatky bojovníka z dukelského bojiště, ale též ostatky padlého čs. dobrovolníka z bitvy u Zborova. Tak se dovršuje morální rehabilitace ideové kontinuity boje za samostatnost a svobodu českého národa.
Od deseti hodin pokračoval pietní ceremoniál na Vítkově slavnostním shromážděním uvnitř památníku. „Naši úctu a vzpomínku si zaslouží všichni vojáci spojeneckých armád, ti z východu i ti ze západu, protože to byli oni, kdo zásadním způsobem přispěli k našemu osvobození od nacistické okupace,“ řekl v projevu prezident a zdůraznil, že dnešní den a oslavy bychom neměli považovat jen za každoroční rituál, ale především za příležitost, kdy se můžeme pokusit z tragické zkušenosti z událostí šedesát pět let starých odnést si něco pro náš dnešek a pro naši budoucnost.
Jindra Svitáková
Když jsem na to upozornila pár svých známých, teprve po chvíli jim došlo, že se nejedná o další v řadě pietních aktů, jichž v květnových dnech, kdy oslavujeme konec 2. světové války a vítězství Evropy nad nacismem, je požehnaně. Byl to výjimečný den, ačkoli česká média, zvláště tištěná, nevěnovala tomuto aktu žádnou pozornost – ostatně, na to jsme již zvyklí, že skandály, i když uměle vyvolané, jsou pro noviny zajímavější. Pro mne to byl den, který se nebude opakovat. Proto dnešní Patriot patří neznámému, který padl v bojích za svobodu tehdy ještě neexistujícího státu.
