Pár kilometrů od rodiště našeho slavného pilota a útěkáře Josefa Brykse bydlí v Bohuňovicích Miluše Dočkalová, vdova po příslušníkovi 311. sq. Karlu Dočkalovi. Se svým manželem snášela rány osudu statečně a i dnes jí vzpomínky vhánějí slzy do očí, když vypráví.
Ani papír nepojme vše, co dal lidský život a co člověk prožil. Manžel byl o 8 let starší než já. Oba jsme bydleli v Bohuňovicích a nevěděli o sobě. Vyučil se jako obchodní příručí a já jsem po základní škole jezdila do rodinné školy v Olomouci. Z manželova vyprávění vím, že odjakživa chtěl k letectvu. Ale přišel rok 1938, republiku nám zabrali Němci a bylo po ideálech. Mladí museli hned na práci do Německa, takže není divu, že i tady u nás se sešlo pět chlapců, kteří se rozhodli, že do Německa nepojedou. Do vlaku sice nastoupili, ale jak projížděli koridorem mezi Německem a Polskem, vyskočili z vlaku a zůstali na území Polska. Cesta byla trnitá, ale nakonec se manžel do Anglie dostal. My jsme se fakticky potkali až v roce 1945, v září. Já jsem byla tehdy zaměstnána na poště v Bohuňovicích. Jemu zemřela maminka a on přišel na úřad zařizovat pohřeb. Slovo dalo slovo, za dva roky byla svatba a za další dva jsme měli děvčátko.
Po roce 1948 postihla nás, vyznavače nekomunistických ideálů, pohroma. Peníze chyběly, práce pro nás nebyla žádná. Dostali jsme označení jako nežádoucí, a tak se taky s námi zacházelo. Bolavé bylo hlavně to, že lidé, kterým jsme věřili, selhali. Manželovi byla vrácena hodnost až 10 let po jeho smrti a byl rehabilitován in memoriam.
Karel Dočkal
Narodil se 14. 2. 1918. Vychodil pět tříd obecné školy, čtyři třídy měšťanky a dva roky obchodní školy, která ho předurčila ke kariéře obchodního příručího. Ale ani 21letý student nezůstal lhostejný k osudu své země. Když se dostal do Polska, prezentoval se v Krakowě, kde pobyl dva týdny a pak se vydal s čs. legionem na ústup před postupující německou armádou. Celá jednotka byla u hranic se Sovětským svazem zajata Rudou armádou a internována v táborech v Jarmolinkách, Orankách a Suzdalu. Cesta do odboje se tedy nečekaně protáhla, protože v internaci strávil více než 18 měsíců. Konečně na jaře roku 1941 byl propuštěn a další kroky vedly do Oděsy, odkud odplul do Istanbulu a dále pak do Palestiny. V první květnový den stejného roku se prezentoval v Haifě a byl přidělen do čs. výcvikového střediska. Absolvoval výcvik a byl odeslán k Čs. pěšímu praporu 11 – Východnímu.
V jeho řadách se dostal na frontu a v říjnu 1941 přišel do legendárního Tobruku. Na jaře roku následujícího se po reorganizaci pluku, ze kterého se stal 200. čs. lehký protiletadlový pluk –Východní, ocitl v řadách dílenské roty. Hlásil se však k letectvu a v říjnu 1942 odplul na palubě lodi Santa Maria de Orduna k břehům Velké Británie. Karel Dočkal se hlásí v St. Athanu hned 2. 1. 1943. Během roku absolvuje různé pilotní výcviky v základních školách v Anglii a poté i v Kanadě. Celý následující rok prochází výcvikem, až je z něj konečně pilot. V této funkci opouští depot v Kanadě v únoru roku
Byl od letectva vyhozen a musel zastávat podřadná zaměstnání, aby uživil sebe a rodinu. Morální rehabilitace se nedočkal. Zemřel 16. 1. 1981. Až za dlouhých 10 let, 1. 6. 1991, dostal hodnost pplk. letectva In memoriam. Za své válečné zásluhy si na uniformu mohl připnout The 1935–45 Star, Africa Star, Atlantic Star, Defence Medal a War Medal.
Eva Csölleová
