Prolog
Při příležitosti 50. výročí událostí 17. listopadu 1939 a Mezinárodního dne studentstva udělil Mezinárodní svaz studentstva se sídlem v Praze Zlatou medaili 17. listopadu generálnímu tajemníkovi ÚV KSČ Miloušovi Jakešovi za jeho osobní přínos k pokrokovým přeměnám v Československu.
O čtrnáct dní později udělil tentýž Mezinárodní svaz studentstva Zlatou medaili 17. listopadu československému lidu a studentskému hnutí za mimořádný příspěvek v souvislosti s 50. výročím 17. listopadu.

Na svoje poslední válečné vánoce v roce 1944 vzpomíná podplukovník v záloze Ján Bačík, válečný veterán a příslušník naší zahraniční armády, který se nedávno zúčastnil jako jeden z posledních pamětníků slavnostního odhalení památníku našim vojákům ve skotském Arisaigu, kde v období 2. světové války absolvoval náročný parašutistický výcvik.

Tak tuhle knihu by měl mít každý, kdo je milovníkem Francie a dobrého jídla. S podtitulem Pařížské postřehy Jiřího Slavíčka alias Adolfa Bašty, novináře francouzského rozhlasu a Rádia Svobodná Evropa, sepsala publicistka Petra Svoboda a vydalo Nakladatelství Lidové noviny. A jestli si právě teď říkáte, co to má dělat s naší historií, tak si přečtěte pár slov z úvodu.

„Kdo jednou poznal generála Mílu Kašpara, tak na něho nikdy nezapomněl. Byl to vynikající voják, který se za války vyznamenal svou statečností a nadprůměrnými velitelskými schopnostmi, kterému sloužit své vlasti stálo nade vším….“

Veterán 2. světové války, příslušník 1. čs armádního sboru v SSSR: „Jsem šťastný, že jsem přežil Stalinův gulag, že jsem přežil těžké zranění při osvobozování Bystřice pod Hostýnem, že jsem přežil 50. a 60. léta a že jsem se dožil roku 2008. Na svou zemi jsem nesmírně hrdý a snažím se dnešní mládeži vysvětlovat, jak důležitá je svoboda a demokracie a proč je nutné ji bránit,“ říká Václav Coka.

1. část

Po deníku legionáře z 1. světové války začínáme deník další. Deník, odehrávající se o více než dvacet let později, v době další poroby a potupy českého národa. Tak jako mnozí, i autor tohoto deníku se rozhodl odejít do zahraničí, aby mohl bojovat za svou vlast. Začtěte se do jeho vyprávění, jeho pocitů a zážitků, které ho provázely.

2. část

Naše cesta po stopách československých legií na východě, započala v Buzuluku, pokračovali jsme do Bugulmy, seznámili se s mnoha zajímavými lidmi, navštívili pietní místa, muzea. Tak tedy putujme dál…

Po roce přijíždíme zase do Rovereta. Tři dny před ukončením letošního veřejného zvonění (15. 9.). Oproti minulým třem návštěvám nezvykle ze západu, od jezera, a tak se nám naskýtá velice pěkný pohled jak na Ossario,  tak na zvon.

11. listopadu 2009 se západní Skotská vysočina probouzela do mrazivého rána, tráva na mořském břehu se třpytila jinovatkou a na vrcholcích vzdálených kopců byl vidět první letošní sníh. K úlevě nás všech se nekonalo meteorology slibované větrné a bouřlivé počasí, tak typické pro atlantické pobřeží severního Skotska v tuto roční dobu, když se ranní Arisaig  připravoval na slavnostní odhalení památníku českým a slovenským vojákům.

Po únoru 1948 byla státní hranice zajištěna pouze hlídkami a bylo možné ji pěšky překonat. Ve snaze zamezit emigraci začaly vznikat na hranici s Rakouskem a SRN zátarasy, jejichž podoba se v průběhu doby měnila. Přinášíme vám několik zajímavých informací a dva příběhy, které se skutečně odehrály.