Nacházíte se zde: Úvod
20.04.2019
  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma

Historicky Kaleidoskop

Spojeni osudem

Email Tisk PDF

 Nebylo mu tenkrát ani čtyřiadvacet. Byl to jeho třicátý pátý operační let. Vladimír seděl za řízením britského bombarderu jako velitel letounu a první pilot již po patnácté.

Ještě před chvílí se rozléhalo po letišti pronikavé skřípění brzdících kol, mísících se s burácením motorů těžce naložených letounů. To byly poslední okamžiky pocitu bezpečí. Jeho československá pětičlenná posádka je nyní obklopena hlubokou tmou a před Vladimírem pouze světélkují palubní přístroje. Do cíle zbývají ještě dvě a půl hodiny a pravidelné dunění motorů  Bristol-Pegasus XVIII o síle 2.100 Hp zatím uklidňuje mysl. Z paměti mu nikdy nezmizí tragický osud jeho střelce dvacetisedmiletého Sgt Františka Bindera před pouhými jednačtyřiceti dny, kdy fotografie Františkovy rozstřílené zadní věže jejich Wellingtonu bude  prohlížena ještě více jak šest desítek let po válce celým československým leteckým světem. Ostatních pět letců včetně Vladimíra se s Wellingtonem KX-G (Z 1147) vrátilo 4. 3. 1942 z náletu na německý přístav Emden na svoji anglickou základnu bez jediného zranění. Vedle Vladimíra jako druhý pilot tehdy seděl Sgt Oldřich Soukup, který poskytl při zpátečním letu Františkovi první a poslední pomoc. Nikdo netuší, že za dalších osm dní (12. 3. 1942) Oldřich zahyne s posádkou F/Sgt J. Fíny, kam byl přeřazen pro nálet na Kiel. Nebylo mu ani dvaadvacet let.

Cíl: Dortmund
Tato krátká reminiscence se odehrála v den, kdy se psalo v kalendáři úterý 14. 4. 1942 a kapitánem uvedeného britského bombardéru byl Sgt Vladimír Pára (787616). Z východoanglického East Wrethamu startovali spolu s dalšími šesti letouny 311. československé perutě RAF po desáté hodině večerní (dle britských pramenů ve 22.25). Tohoto náletu se zúčastnilo celkem 208 letadel, z toho 142 Wellingtonů Královského letectva. Francouzské pobřeží míjí Párův stroj v 7000 stopách. Nad průmyslový Dortmund zbývá ještě 450 km. Cíl byl pod nimi po druhé hodině po půlnoci. Všichni v sobě měli tolik choulostivý optimismus a víru ve šťastný návrat. Po vypuštění více jak jedné tuny  bomb jsou však zasaženi německou pozemní obranou a levý motor vypovídá službu. Vzápětí se na jejich Wellington KX-U (Z 1098) ještě vrhá nepřátelský dvoumotorový noční stíhač Messerschmitt Bf 110. Pro intenzivní počet světlometů a útok německého letounu Vladimír snižuje  na výšku 300 stop. Navigátor Milan Zapletal je náhle těžce raněn granátovou střepinou do pravého podpaží. První pomoc mu obětavě poskytuje třiatřicetiletý telegrafista Sgt J. Taláb. Josef má před sebou necelé dvě hodiny života. Pravý motor dostává náhle nepravidelný chod a dochází k jeho vysazení. Vladimír nemá na vybranou. Následuje nouzové přistání s dotykem o vrcholky jehličnatých stromů a dopad na písečnou mýtinu. Stalo se tak ve středu 15. 4. 1942 ve 4.10 hodin ráno, 3 km západně od holandského města Weert (kraj Limburg). Z šestičlenné posádky,  spojené společným osudem, zahynul v tento den druhý pilot Sgt O. Havlík, přední střelec Slovák P. Varjan a telegrafista Sgt J. Taláb. Byli posledními československými oběťmi v rámci Velitelství bombardovacího letectva RAF. Z této operace se nevrátilo 5 Wellingtonů a 4 Hampdeny. P/O Milan Zapletal, ač sám těžce raněn, poskytl v hořícím letounu svému veliteli a kapitánu jejich Wellingtonu Sgt Vladimíru Párovi neuvěřitelnou pomoc při opuštění letounu. Oba se dostávají vzápětí po ošetření do německého zajetí. Zadnímu střelci Sgt Jaroslavu Klvaňovi se podařilo po hlubokém otřesu ještě před příchodem holandského policisty a německé stráže hořící letoun opustit, když nabyl dojmu, že z posádky zůstal jako živý sám. Jaroslav přechází  do nedaleké Belgie, opatřuje si jízdní kolo a je zadržen německými vojáky až na francouzské hranici. Následně byl deportován do zajateckého tábora Stalag Luft III v Saganu.

Osudové spojení
Všichni tři letci – Vl. Pára, M. Zapletal a J. Klvaňa – 2. světovou válku přežili. Snad i zde spojeni opět společným osudem tito tři Čechoslováci, kteří vyvázli svými životy 15. 4. 1942, odešli do leteckého nebe v roce 1983. Vladimír až v Austrálii při hraní golfu.
Vladimír Pára, rodištěm z Horažďovic u Klatov, původně letecký mechanik a nositel čs. pilotního diplomu z roku 1938, odešel z poníženého Československa v roce 1939 s krajícem chleba, termoskou čaje a dvaceti korunami v kapse. Z Velké Británie se vrátil do ČSR 18. 8. 1945 v hodnosti Warrant Officer a stal se v roce 1948 dopravním pilotem souběžně se zkouškou navigátora. Po politickém převratu odchází se svojí ženou Boženkou (roz. Kuncovou) zpět do Velké Británie a slouží v Královském letectvu do 24. 4. 1950. Po ovdovění v roce 1951 si bere svoji druhou ženu Ednu a prožije s ní na jižním kontinentě třicet jedna let. Od roku 1979 žili Párovi v Sydney a Vladimír se podílel na výzkumu nového leteckého přistávacího systému.
311. československá bombardovací peruť RAF měla původně po svém vzniku v srpnu 1940 padesát dva posádek. V dubnu 1942 se počet letuschopných sestav po všech ztrátách snížil na pouhé číslo 4 a 311. peruť přechází k Velitelství pobřežního letectva, kde pro ni po jejím doplnění začala nová historická kapitola – Bitva o Atlantik. Jak mohou mnozí z nás a nejen tito šířit myšlenku, že Čechoslováci za svoji svobodu nebojovali?

Malý dovětek
Neteř Vladimíra Páry se provdala za Ing. Luboše Párala,  který se účastnil v 80. letech minulého století vývoje bezpilotního prostředku (letounu), pojmenovaném Sojka. Tento letoun je vystaven ve Vojenském leteckém historickém muzeu v Praze-Kbelích. Již od roku 1969 se věnoval pražské letecké modelářské mládeži. 1500 mladých adeptů tohoto poutavého koníčka mu zůstává vděčno za jeho instruktorskou práci. Ing. Páral ve svých šedesáti sedmi letech nyní staví letecké modely až do rozpětí křídel 5000 mm. Prý pro potěšení jen sobě. Osobně však mohu říci, že má velký  obdiv i ostatních. Vladimír by měl zcela jistě upřímnou radost. Letectví zůstalo v rodině.

František Srp

 

Komentáře a dotazy k produktu  

 
# Josef TalábJarka Rajchmanová 2014-07-19 18:43
Děkuji za zajímavý článek a vzpomínku na mého prastrýce Josefa Talába. Budiž země lehká všem hrdinům, kteří položili své mladé životy na kterékoli frontě proto, abychom my mohli žít.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit


PODPOŘTE NÁS

Podpořte, prosím,
Historický kaleidoskop on-line.
DĚKUJEME!