Nacházíte se zde: Úvod
19.08.2019
  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma

Historicky Kaleidoskop

Skromný skaut Miloš Gurecký

Email Tisk PDF

Miloš Gurecký, příslušník skautského odboje v době 2. světové války, se 18. srpna 2010 dožije 85 let.

 

 

Rok po jeho narození, v roce 1926 se rodina Gureckých přestěhovala do Třince, kam byl jeho otec, zaměstnanec Báňské a hutní společnosti, závodu Válcovny plechu Karlova huť, služebně přeložen do Třineckých železáren. V říjnu 1938, kdy Polsko obsadilo Těšínsko, se  museli  z Třince vystěhovat. Miloš se vyučil elektrotechnikem.
Skautingu se věnoval od raného mládí: „Ještě mi nebylo ani šest let a již jsem byl v roce 1930 jako vlče na skautském táboře v Košařiskách u Bystřice nad Olší, kam mě poslali rodiče. Dodnes jsem jim za to vděčný, protože láska ke skautingu mi zůstala do dnešních dnů. Vzpomínám na léta 1936 a 1937, kdy jsem byl pod vedením Oldřicha Štěrby ve stejném skautském táboře, který tento vynikající pedagog a skvělý člověk vedl. Obdivoval jsem ho od klukovských let a to, co nás skauty naučil, dodnes nezapomenu.“
Miloš Gurecký se  v době nacistické okupace aktivně se zapojil do skautské odbojové činnosti ve Frýdku. Jako partyzánská spojka jezdil na kole na určená místa a aby nedošlo k jeho odhalení, vozil sebou elektrikářské náčiní. Někdy cestoval i vlakem, vozil poštu, balíčky, o kterých se nikdy nedozvěděl, co v nich bylo. Vzpomíná na legendárního velitele 1. čs. partyzánské brigády Jana Žižky, která v této oblasti Beskyd působila, Dajana Bajanoviče Murzina: „ Bylo to pod Lysou horou na Chladné Vodě, tam bylo naše skautské výcvikové středisko v bývalé lesní škole. Murzin tam dokonce jednou v noci přišel, ovšem do chaty nevešel. Schůzka proběhla s naším vedoucím venku. Tehdy nás tam bylo 12. Vzpomínám na Zdeňka Měkynu z Třince, který utekl z lágru a my jsme ho na Chladné Vodě krátce schovávali.“
Po válce se rodina Gureckých vrátila zpět do Třince, kde Miloš 3. ledna 1946 nastoupil do zaměstnání v Třineckých železárnách. V roce 1947 se oženil a zároveň nastoupil k výkonu dvouleté vojenské prezenční služby na Slovensku v Martině. Po jejím vykonání se vrátil do Třince, kde působil jako výchovný pracovník na odborném učilišti. Protože nebyl členem KSČ, neměl v tehdejší době naprosto žádnou perspektivu, a proto z učiliště odešel zpět do Třineckých železáren do provozu. Tam pracoval až do odchodu do důchodu v roce 1985.
„Po válce  byla snaha obnovit předválečný skaut. Tehdy jsem úzce spolupracoval s Vaškem Muroněm, který skauty vedl. Scházeli se pravidelně u Eduarda Heczka v Bystřici a také v lokalitě U baráků, směrem na Nýdek, které jsou již dnes zbořeny.“ Po roce 1989 se skautské hnutí v Bystřici nad Olší rozpadlo, někteří skauti však pokračovali v činnosti v nedalekém Nýdku, který má dnes 18 organizovaných skautů.  
„Dnes to již není ten skauting, co byl,“ říká Miloš Gurecký. „V minulosti to byla výběrová, výchovná organizace. Kdežto v dnešní době mládež zpohodlněla, více ctí počítače, televizi, což je velká škoda a je mi to osobně moc líto.“ Miloš Gurecký v žádném případě na to, že mu je přes osmdesát let, nevypadá a skauting mu zcela jistě upevnil zdraví. Řadu let působil jako zpravodaj skautů pro tehdejší Severomoravský kraj. Dnes již tuto funkci předal mladším. Je to člověk velmi skromný, přičemž je nositelem jednoho z nejvyšších řádů, které Junák uděluje a to Řádu zlaté Syrinx.
Miloš Gurecký jde každoročně uctít památku popravených  skautů na kamennou mohylu Ivančena (925 m.n.m.), která se nachází v Beskydech mezi Malchorem a Kykulkou pod vrcholem Lysé hory. „Založil ji Sláva Moravec, švagr Vladimíra Pacha dne 6. října 1946 na památku pěti ostravských skautů, kteří byli 24. dubna 1945 popraveni německými okupanty v polském Těšíně, a dalších třinácti skautů padlých v protifašistickém Odboji slezských junáků. Byl členem 30. oddílu Junáka z Moravské Ostravy,“ vzpomíná Miloš Gurecký. „Počátkem roku 1945, byl Pech a Čermák s námi na Chladné vodě, v našem středisku. Plánovali tehdy přechod  do Polska, ale na poradě se zjistilo, že dokumenty, které měli přenést, zůstaly v Ostravě. Rozhodli se, že se pro ně vrátí, avšak zatklo je gestapo, pokud vím, byli prozrazeni konfidentem.“ V roce 1946 zde skauti se souhlasem lesníka Jana Kaňoka vztyčili kříž a vytvořili mohylu z kamenů na paměť statečnosti svých blízkých kamarádů. V prázdné láhvi pak umístili vzkaz, aby každý, kdo půjde kolem, přinesl k uctění památky mrtvých další kámen. Po zákazu Junáka přicházeli na Ivančenu k mohyle turisté a od roku 1961 se zde pravidelně začali scházet trampové, vždy v neděli v pravé poledne, která byla 24. dubnu nejblíže. Dodnes se čeští, polští a slovenští skauti v horách scházejí každý rok v den svého patrona sv. Jiří a každý přináší svůj kámen, ze svého kraje, města, vesnice, a mohyla tak neustále roste. Je složená z kamenů z různých koutů světa, je mezi nimi i kamínek z Měsíce od astronauta Armstronga. Mohyla se tak stala symbolem vlastenectví, statečnosti a přátelství. V roce 1996 byla mohyla téměř 12 metrů dlouhá, 5,5 metrů široká s výškou 3,5 metru přemístěná na katastr obce Malenovice, kde ji posvětil biskup Ostravsko-opavské diecéze skaut bratr František Lobkowicz. Dnes je mnohem vyšší, dosahuje  více než čtyř metrů.

plk. v zál. Petr Majer

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit


PODPOŘTE NÁS

Podpořte, prosím,
Historický kaleidoskop on-line.
DĚKUJEME!