Nacházíte se zde: Úvod
19.08.2019
  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma

Historicky Kaleidoskop

Památník obětem světových válek v Praze-Petrovicích

Email Tisk PDF

V nejmenší pražské městské části, na někdejší hlavní ulici spojující Petrovice s Horními Měcholupy, naproti bývalému „obecnímu domu“, stojí kamenný pomník původně postavený k uctění památky vojáků - petrovických občanů, padlých v 1. světové válce.

 

Na pylonu, stojícím uprostřed, se nachází reliéf chlapce se smuteční girlandou a nad ním nápis ČEST PADLÝM. V levé části památníku jsou vsazeny vedle sebe dvě obdélníkové bronzové desky.
Po 1. světové válce se členové většiny petrovických spolků a organizací angažovali v aktivitách k získání finančních prostředků na zbudování pomníku padlým. Postavení pomníku navrhla obci v roce 1922 Místní jednota legionářů v Petrovicích. Finanční prostředky se však nevybíraly jen na pomník padlým, ale i na pomoc jejich pozůstalým. Například Jednací protokol „Podpůrného a vzdělávacího spolku POKROK“ uvádí, že ze zábavy konané v březnu 1920 bylo získáno 150 Kč na pomník a 50 Kč pro vdovy po padlých legionářích. Z divadelního představení pořádaného u příležitosti 70. narozenin T. G. Masaryka bylo poukázáno na petrovický pomník 180 Kč a na pomník do Horních Měcholup 90 Kč. Tenkrát totiž ještě Petrovice tvořily s Horními Měcholupy jednu správní obec.
Petrovický kronikář Václav Janoušek vcelku podrobně zaznamenal okolnosti i průběh výstavby pomníku padlým v Petrovicích. Tak se z kroniky můžeme dovědět, že …. „16. července 1922 se sešlo komité pro zbudování dotčeného pomníku, aby provedlo k žádosti výborové schůze jednoty místních legionářů to, o čem již dlouho se přemýšlelo, totiž stavbu pomníku.“  Byly také vykonány volby výboru, který byl tvořen výhradně legionáři. Předsedou byl zvolen Antonín Kutina, místopředsedou Antonín Zika a jednatelem právě petrovický kronikář Václav Janoušek. Členy výboru byli ještě zvoleni Václav Rathous, Josef Pyšna, Adolf Žemla a Josef Kutina. Schůzí výboru se účastnili také zástupci obecního zastupitelstva (starosta Josef Holý, František Šváb, Jindřich Kraus a Karel Aron) a revizoři účtů (Ludvík Kolben a A. Hanke), ti již legionáři nebyli a jejich funkce při jednáních výboru byla ryze odborná. Antonín Kutina předal výboru 2600 Kč, které na pomník vybral spolek POKROK. Komité také hned vybralo místo pro pomník – ve stráni proti obecnímu domu a začalo již připravovat i program slavnostního odhalení. To se kona¬lo již 27. srpna 1922. Popis slavnosti a pamětní listina o zříze¬ní byly v uzavřené láhvi dodatečně zazděny do základu pomníku pro „věčné časy“.
V předvečer odhalení pomníku pak …..sehrál „Sokol“ zdejší v sokolovně Krausovy „Kostnické plameny“ za režie pana V. Janouška, uspořádána slavnostní akademie s recitacemi a sestaveny historické živé obrazy. Druhý den za účasti dosud v Petrovicích nebývalé, odevzdán byl pomník veřejnosti. Celý průběh slavnosti i pamětní listina zazděna je v neprodyšně uzavřené lahvi v základu pomníku pro věčné časy.“


Oběti válečných let 1914 – 1918
Levá deska nese nadpis Oběti válečných let 1914 - 1918. Obsahuje jména s daty narození. Data ani místa úmrtí a posledního odpočinku nejsou většinou známa:
Černovský Josef 1892 
Chaloupka Bedřich 1881 
Chaloupka František 1881 
Chadim Ota  1889 
Náhlík Josef  1892 
Petříček Jaroslav 1875 
Průcha Jan  1874 
Rokos Václav  1891 
Růžička František 1877  
Sitta Josef  1884 
Smolík Josef  1872 
Srp František  1892 
Šafra Karel  1895 
Žebro Jar  1895 
Při 10. výročí republiky v roce 1928 byl do památníku uložen Pamětní list a schránka s prstí, dovezená z francouzských bojišť u Werdunu, Weuzeeressu, Arasu a Teronu. Přivezli ji zástupci Čs. obce le¬gionářské generálové Šidlík a Matička a br. Mareš, pro památník ji získal legionář Josef Pyšna.

Pamětní list
Podepsané korporace a zástupci obce Petrovice a Horní Měcholupy, v hluboce procítěné oddanosti a věrnosti k naší drahé republice, dnes, t.j. 28. října r. 1928, u příležitosti 10.letého trvání naší republiky,  navštívili jsme památník padlých našich vojínů spoluobčanů a do tohoto kamenného památníku jsme uložili prsť z bojiště francouzského, prosáklou krví československých legionářů v bitvách u Werdunu – Weuzeeressu – Arasu a Teronu, kterouž za letošního zájezdu do Francie přivezli zástupci čs. obce legionářské  generálové Šidlík – Matička a bratr Mareš, kterážto hlína byla od těchto prostřednictvím legionáře Josefa Pyšny pro zdejší památník získána a  ku poctě našich drahých padlých při oslavě 10. letého výročí republiky na trvalou paměť do mohyly zazděna.
Podepsané korporace provolávají k dalšímu trvání Republiky československé mnoho zdaru.
František  Šváb – starosta obce
Antonín Kutina a Josef Pyšna  za Jednotu legionářů
Josef Srbecký  za  dělnický spolek Pokrok
Čeněk Jukl za sbor dobrovolných hasičů
J.Bureš za sportovní klub Petrovice
Josef Holý – kronikář obce
Jaroslav Rendl za tělovýchovnou jednotu Sokol
Karpíšek za organizace československých národních sociálů

Zahynuvší  v letech 1939 – 1945
Druhá deska na pomníku nese jména zahynuvších ve 2. světové válce:

Klinger Josef  * 1898 - † 22. 9. 1942 konc. tábor Malý Trostinec 44 let 
Klinger  Karel  * 1929 - † 22. 9. 1942 konc. tábor Malý Trostinec 13 let
Klingerová Anna * 1939 - † 22. 9. 1942 konc. tábor Malý Trostinec 3 roky
Klingerová Eva * 1931 - † 22. 9. 1942 konc. tábor Malý Trostinec 11 let 
Klingerová, rozená Krausová  Valérie * 1897 - † 22. 9. 1942 konc. tábor Malý Trostinec, 45 let 
Kraus Bedřich * 1901 - † 19. 10. 1942 konc. tábor Osvětim 41 let
Kraus Jindřich * 1866 - † 22. 10. 1942 konc. tábor Treblinka 76 let

Klingerovi a Krausovi byli spřízněné židovské rodiny. Valérie Krausová si vzala za manžela Josefa Klingera. Obě rodiny se díky tomuto sňatku před válkou podílely na provozu petrovického pivovaru. Díky svému původu se dostali Klingerovi i Krausovi na fašistický seznam,  podle něhož měli být do konce roku 1942 vyhlazeni židé a později i staří lidé. První se do terezínského ghetta dostala Emílie Krausová – již 8. září 1942. Do vyhlazovacího tábora se naštěstí nedostala a 5. května 1945 byla mezi osvobozenými vězni. Dne 11. září 1942 spolu s dalším asi tisícem lidí židovského původu nahnali do Veletržního paláce na holešovickém výstavišti a ráno pak do vlaku do Bohušovic i celou rodinu Josefa Klingera. Z Bohušovic do Terezína pak pod německými samopaly došli pěšky 12. září 1942. Za deset dní 22. září byla opět celá rodina zařazena do transportu  na východ. Do Malého Trostince Klingerovi dorazili ještě týž den. Po příjezdu do vyhlazovacího tábora, ležícího u Minsku - v místech, které budete jen těžko hledat na mapě, nahnali všechny nové vězně pod sprchy.  Ze sprch však místo vody unikal plyn. A tak ještě v ten samý den odjezdu z Terezína celá rodina zemřela, včetně tříleté Aničky.
Otec Emílie Krausové Leo se do Terezína dostal až v lednu 1945. Transport se mu vyhýbal tak dlouho díky tomu, že žil ve smíšeném manželství s křesťankou. Poměrně krátký pobyt v lágru přežil a do Petrovic se vrátil společně se svou dcerou 5. května 1945. Takové štěstí ovšem neměl jeho bratr Bedřich, se kterým se jeho, rovněž křesťanská manželka, rozvedla, a tak v Terezíně čekal na svůj další osud již od 9. dubna 1943. Ten se naplnil 18. prosince téhož roku, kdy byl Bedřich Kraus zařazen s dalšími 2500 vězni do transportu do Osvětimi. Zahynul v týž den, rovněž bezprostředně po příjezdu do tábora. Stejný osud potkal rok před tím i otce Lea a Bedřicha, Jindřicha Krause. Do transportu byl v Terezíně zařazen spolu s dalšími 2017 vězni 22. prosince 1942. Datum úmrtí v dokladech se rovněž s datem transportu shoduje.
Zdeněk Náhlík (* 1924 - † 30. dubna 1945, 21 let). Jeden z petrovických, kteří byli povoláni a totálně nasazeni. Zdeněk Náhlík  již ve svých 19 letech musel pracovat v Dolních Rakousích, poblíž Salzburgu, jako topič na dráze.
Antonín Volše  (* 1915), zahynul  rovněž na nucených pracech v lágru v Německu.
František  Harza (* 1899) byl v rámci totálního nasazení služebně přidělen jako železničář v Dolních Rakousích.
V kronice se můžeme dočíst, že deska obětem 2. světové války byla na pomníku péčí místní Osvětové rady odhalena 28. října 1947. Na pomníku chybí jméno dalšího z petrovických občanů, pana Karla Vojtěchovského, o jehož smrti je v kronice záznam (byl zatčen za ilegální činnost a zemřel roku 1943 v německém vězení na tuberkulózu). Jeho jméno je totiž již uvedeno jako první mezi oběťmi na hornoměcholupském pomníku, bydlel tedy zřejmě v té části Petrovic, která byla na počátku války přičleněna k Horním Měcholupům.

Dostavba pomníku
V roce 1970 byla k pomníku přistavěna křídla z lomového kamene a vsazeny do něho nové sjednocené desky se jmény padlých a umučených. Původní deska byla přestěhována na hřbitov. Poslední úpravy se v okolí  pomníku prováděly při stavbě technické dovybavenosti obce Petrovic v polovině devadesátých let minulého století. Každoročně u příležitosti oslav vzniku republiky  probíhá u pomníku  pietní akt,  stejně tak jako na hřbitově, kde jsou instalovány původní desky se stejnými jmény.

 

Ing. Petr  Říha

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit


PODPOŘTE NÁS

Podpořte, prosím,
Historický kaleidoskop on-line.
DĚKUJEME!