Nacházíte se zde: Úvod
20.08.2019
  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma

Historicky Kaleidoskop

Vpád do Tisé (1938)

Email Tisk PDF

Obec Tisá je bránou k romantickému kraji Labských pískovců. V centru obce návštěvníky přivítá pozdně barokní kostel sv. Anny, od kterého vede přímá cesta do Tisských stěn. Zavede nás do fantastického skalního města s mnoha bizarními pískovcovými útvary. Až do začátku dvacátých let 20. století byl do skal zakázán přístup bez místního průvodce.

 

 

Dnes je celá oblast rájem turistů i horolezců, pro které je zde 113 registrovaných lezeckých cest. Vedle Malých a Velkých stěn se severně od Tisé nalézají méně navštěvovaná skalní města – Ostrovské a Rájecké skály. Tisá se nachází v chráněné krajinné oblasti Labské pískovce 20 km od krajského města Ústí nad Labem a 5 km od obce Petrovice, kde je hraniční přechod do SRN. Obec leží v Děčínských stěnách, známých jako Českosaské Švýcarsko, ve výšce 550 m.
Do správního území Tisé spadají obce Ostrov, Rájec a osada Antonínov s celkovým počtem 812 obyvatel. V předválečné době činila německá populace absolutní většinu. Všechny tyto obce se současně nacházejí na státní hranici se Spolkovou republikou Německo. V předválečném období náležely pod obec Tisá ještě obec Sněžník až po vyhlídku Děčínský Sněžník.

 Proti fašismu
Podmínky protifašistického odboje v severočeském pohraničí byly odlišné od podmínek v jiných krajích Československa. Severočeský kraj byl od samého počátku v dotyku s německým fašismem. Nejen zvenku, ale i zevnitř. Po roce 1933 se z klidných německých spoluobčanů (byly i výjimky) stávali zuřiví přívrženci nacismu. Na druhé straně proudili přes hraniční přechody v Cínovci, ve Hřensku, na Sněžníku, ve Varnsdorfu i jinde do severních Čech stovky lidí, které nacismus pronásledoval pro jejich politické přesvědčení: komunisté, sociální demokraté i příslušníci dalších demokratických stran a organizací. Severočeské pohraničí bylo až do roku 1938 také průchozím územím pro ilegální cesty československých komunistů do Sovětského svazu. Této cesty jednou použil i Julius Fučík a byl při návratu na podmokelské nádraží zatčen a několik dnů vězněn.
Vliv fašismu v sousedním Německu zatím sílil. Také u nás počali nacisté, vedeni Konrádem Henleinem, vystrkovat růžky. Byli stále drzejší. Přepadali četnické stanice, vraždili příslušníky finanční stráže, rozbíjeli demokratické schůze. O jedné takové události mi vyprávěl můj otec, který v době od 30. 9. 1936 sloužil u pohotovostního oddílu v Děčíně jako člen a instruktor Stráže obrany státu, od 31. 4. 1937 do 21. 5. 1938 konal službu na státní hranici v prostoru Tisá a od 21. 5. 1938 do 9. 12. 1938 konal službu u SOS hlídky č. 15 v prostoru Tisá, u praporu SOS Litoměřice. Zde došlo dne 22. 9. 1938 k následující události.

Vpád freikorpsu
V době mnichovské krize v roce 1938 byl v českém pohraničí, osídleném sudetskými Němci, vytvořen Sudetoněmecký Freikorps (SdFK – Sudetendeutscher Freikorps), do kterého v zářijových dnech vstupovali v Německu uprchlí henleinovci, aby zahájili svoji teroristickou činnost v pohraničí Československa v noci z 19. na 20. září 1938. Vzplály první celnice, úderné skupiny SdFK zaútočily na bojová stanoviště družstev Stráže obrany státu rozmístěná v blízkosti hranice.
V odpoledních hodinách 22. září 1938 došlo ke vpádu freikorpsu i do oblasti litoměřického praporu SOS v prostoru Tisá. Kolem čtvrté hodiny odpoledne několik skupin nacistických teroristů přešlo státní hranice přes Rájec a Eiland (dnešní název Ostrov) a lesy se nepozorovaně dostali až k prvním domkům v Tisé. Kromě loveckých pušek měla část příslušníků freikorpsu vojenské manlicherovky, pistole, ruční granáty a skupina byla vyzbrojena i několika kulometnými pistolemi Bergman MP28. Když vtrhli do obce, bylo jich na tři stovky. Místních nacistů z Tisé poznali místní četníci asi jen 20. Ostatní vzbouřenci byli ze širokého okolí. Freikorps se do osmi hodin večer zmocnil oddělení finanční stráže, četnické stanice a pošty v Tisé.
Teprve kolem osmé hodiny se podařilo soustředit potřebné posily, které by mohly proti freikorpsu v Tisé zasáhnout. Přihlásili se dobrovolníci od okolních družstev SOS číslo 12, 13, 14 a 15 zesílené vojenským asistenčním oddílem. Vojáci s příslušníky SOS vtrhli z několika stran do Tisé. Strhla se prudká přestřelka. Úderná skupina od družstva č. 14 zaútočila pod velením štábního strážmistra Kočárka proti západní části obce. Skupině se podařilo osvobodit několik vězněných sociálních demokratů a komunistů, které nacisté chtěli unést do Německa.
Další bojové skupině velel štábní strážmistr Antonín Zelinger, velitel četnické stanice v Tisé. K nejprudšímu boji jeho družstva došlo v okolí kostela sv. Anny v Tisé. Zaburácelo několik výbuchů ručních granátů. Příslušníci SOS pronikali do blízkosti pošty, kde bylo vězněno několik dalších zajatců. Když družstvo vyrazilo na zteč, vybuchl další granát a Zelinger se skácel k zemi – střepina ručního granátu mu zle poranila pravé koleno. Velení okamžitě převzal další příslušník družstva č. 15  Jan Vondráček.
Když zahnali vzbouřence střílející z pošty a pronikli do budovy, osvobodili zde uvězněné poštovní zaměstnance, dozorce finanční stráže Vomelu a tři četníky zajaté na zdejší stanici. Když docházelo střelivo, přijel naštěstí po krkolomné jízdě Stanislav Miška s automobilem naloženým několika bedničkami nábojů a dalšími granáty.
Ústup povstalců urychlil nájezd čety obrněných vozidel, která se připojila k posledním přestřelkám. Celá skupina freikorpsu uprchla do lesů a ještě v noci se vrátila zpět přes hranice do Německa. Podařilo se jim odnést i své mrtvé a raněné – nebylo jich prý málo. Svědčily o tom na několika místech krevní stopy. Odešli všichni, místním četníkům se nepodařilo zadržet ani jednoho pachatele.

 Důsledky
Vpád do Tisé posloužil v příštích dnech nacistické propagandě. Za zmínku jim zejména posloužila vyhláška, kterou nechal po boji v obci kolovat starosta. Zakazovalo se v ní vyvěšování praporů s hákovým křížem a varovala, že dům, kde byl prapor vyvěšen, bude zapálen. Henleinovcům, kteří by veřejně nosili odznak zakázané SdP, se hrozilo zastřelením a stejný osud měl potkat všechny, kteří by vyrukovali s páskou s hákovým křížem. Po ulicích nesměly společně procházet více než dvě osoby. Nošení zbraní a jejich přechovávání mělo být rovněž potrestáno zastřelením. Hranici směly překročit v případě mimořádných událostí pouze ženy, děti a starci, zastřelení hrozilo všem, kdo by se v případě střelby nezastavil…
Starosta učinil ve své horlivosti republice medvědí službu, i když všechny body vyplývaly z přísného stanného práva. Uvedená vyhláška kolovala 24. září po všech domech. Občané v Tisé, kde žil značný počet německých antifašistů, vpád freikorpsu odsoudili a obecní zastupitelstvo se bezprostředně po likvidaci incidentu rozhodlo, že obec zaplatí veškerou vzniklou škodu a složilo okamžitě 3 000 Kč. Okresní úřad však přesto bezprostředně potom, co se o existenci vyhlášky dozvěděl, ji okamžitě zrušil.
Co jsme našli  k této době v archivu města Ústí nad Labem?
Zápis o  předání četnické stanice a odstoupení ze státní hranice na základě mnichovské zrady a odstoupení Sudet. Také zaznamenané různé drobné přestupky, které se staly v uvedeném regionu.
Když jsem vyrůstal, naše rodina bydlela v Ústí nad Labem. Otec se rád vracel do Tisé s námi dětmi na procházky a vyprávěl příběhy ze své služby. Škoda jen, že jsem jeho vyprávění neposlouchal pozorněji. Takových příběhů v tomto prostoru zažil více. Pamatuji si jen, jaké měli problémy s místními pašeráky, kterým členitý terén ve skalních útesech poskytoval možnosti k ukrývání. I já jsem si toto místo oblíbil natolik, že se sem každý rok na několik dnů vracím. Nejhezčím místem je osada Ostrov, která se mi stala tzv. „rozinkovou loukou“ (zamilovaným místem). Od devíti let věku našeho vnuka jsem s ním o prázdninách trávil po tři roky alespoň týden v Ostrově a Tisé. I pro něho se Tisá, Ostrov a Sněžník staly oblíbeným místem. Při vzpomínkách na mého otce, spolu s krásnou přírodou, zůstává tento region pro mě i mého vnuka přitažlivým.

  Jan Vondráček

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit


PODPOŘTE NÁS

Podpořte, prosím,
Historický kaleidoskop on-line.
DĚKUJEME!