Nacházíte se zde: Úvod
20.04.2019
  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma

Historicky Kaleidoskop

Kdo zasáhl křižník Prinz Eugen?

Email Tisk PDF

 

V druhé polovině března 1941 se francouzský přístav Brest na západním pobřeží Bretaňského poloostrova stal útočištěm pro dvojici německých sesterských bitevních lodí Gneisenau a Scharnhorst. Ty zde zakotvily 22. března po zakončení úspěšné operace „Berlin“, kdy během šedesátidenní plavby v Atlantiku potopily celkem 22 obchodních lodí o výtlaku 113 690 brutto registrovaných tun.

Přítomnost lodí byla ještě před koncem měsíce zjištěna fotoprůzkumným letounem britského královského letectva Royal Air Force (RAF) a bombardovací letectvo ihned zahájilo plánování náletů na přístav s cílem zničit nebo alespoň poškodit nepřátelské lodě, které ohrožovaly spojenecké konvoje dopravující důležité suroviny, vojenský materiál a další zboží do Velké Británie.
Bombardovací ofenziva proti německým plavidlům v Brestu v podobě nočních náletů začala 28. března a posléze byla umocněna, když již tak lákavý cíl se rozšířil ještě o těžký křižník Prinz Eugen, který připlul dne 1. června 1941. V první fázi náletů do 31. srpna 1941 bombardovací letectvo RAF vyslalo nad přístav celkem 1 688 bombardérů, z nichž na cíl zaútočilo 1 392 a svrhlo přes 1 900 tun pum. O nepříliš velké úspěšnosti bombardování však svědčí sklutečnost, že všechna tři plavidla přečkala v Brestu až do 11. února 1942, kdy se jim při dokonale naplánované a utajené operaci „Cerberus“ navzdory marným snahám britského námořnistva a letectva, které navíc utrpělo velké ztráty, podařil únik kanálem La Manche do severomořských přístavů v Německu. Poté Brest, coby cíl pro bombardéry RAF, přestal být zajímavý.
Abychom však osádkám bombardérů RAF nekřivdili, je potřeba dodat, že jistých úspěchů nad Brestem přeci jen dosáhly. Souhrnná „Prozatimní zpráva o ofensivě RAF proti Scharnhorstu, Gneisenau a Prinz Eugenu do 31. srpna 1941“ uvádí následující úspěchy:

Scharnhorst – 8 zásahů dosažených během 5 náletů mezi 4. dubnem až 4. květnem
Gneisenau – 6 zásahů dosažených během 4 náletů mezi 6. dubnem až 1. červencem
Prinz Eugen – 3 zásahy během jediného náletu 1. července.

U výše uvedených náletů samozřejmě nemohla chybět 311. československá bombardovací peruť, která se svými Wellingtony vzlétla nad Brest 4., 6., 23. a 28. dubna, 7. června a také 1. července 1941. Právě ten poslední nálet se zapsal do historie perutě, neboť právě jedna z našich osádek měla zasáhnout křižník Prinz Eugen, jak uvádí operační deník jednotky: „8 z 8 letounů úspěšně bombardovalo primární cíl a letoun vedený P/O Kordou s navigátorem P/O Gellnerem hlásil, že jejich 1 000 lb puma dopadla na střechu doku č. 8 a konec řady pum mohl zasáhnout křižník. Později bylo potvrzeno, že v noci byl křižník zasažen na zádi, což mu zabránilo ve vyplutí druhého dne. Zásah byl zaznamenán buď 9. nebo 311. perutí.“

 Očité svědectví
Více než strohý úřední záznam o tomto náletu jistě vypoví autentické svědectví, které si navigátor P/O Jan Gellner zaznamenal do svého osobního deníku: „V úterý 1. července jsem se zúčastnil náletu na Brest, jež pro mne zůstane navždy památným. Tady je celý příběh: Naše stará 2972 je stále ještě v opravě ve Waterbeachu, a tak jsme letěli na 1015. Osádka: P/O Korda – Sgt Horáček – já – P/O Parolek – Sgt Valeš – Sgt Kovařík. Noc byla jasná a dorostlý měsíc nám svítil na cestu. Jako obvykle jsme letěli přes Anglii po trase základna – Northampton – Bridport, přeletěli kanál a jelikož jsme letěli přímo proti měsíci, měli jsme nádherný výhled na Bretaň. Museli jsme být první nad cílem, neboť Brest byl při našem příletu naprosto tichý. Teprve poté co jsme se ocitli nad městem, rozsvítily se světlomety a baterie začaly střílet. Naším cílem byl těžký křižník Prinz Eugen ukotvený na východní straně mola v doku č. 8. Jedním z obranných prostředků Brestu je kouřová clona, avšak jižní vítr byl pro Němce nepříznivý, neboť odvál kouř od generátorů nad pevninu a ponechal přístav čistý. Byli jsme tentokrát velmi pečliví a po krátkém křižování nad cílem, abychom přesně zjistili pozici doku č. 8, jsme provedli nálet od západu k východu podél pobřeží. Samotný křižník nebylo vidět proti tmavé vodní hladině, ale zaznamenali jsme přímý zásah naší 1 000 liberní (454 kg) pumou v doku č. 8 a konec řady našich 500 liberních (227 kg) pum mohl – vzhledem k směru letu a rozestupu mezi pumami – zasáhnout loď. Je to více než pravděpodobné, neboť jsme viděli všechny pumy následující za 1 000 liberní vybuchnout na pevnině. Po návratu jsme samozřejmě nehlásili, že jsme zasáhli loď, pouze jsme ohlásili přímý zásah doku a další detaily, podle kterých jsme se domnívali, že jsme ji mohli zasáhnout. O dva dny později volal velitel letiště (G/Cpt Gray) a tlumočil nám blahopřání velitelství k zasažení Prinz Eugena. Loď se chystala vyplout z přístavu druhý den ráno a dostala zásah na zádi přesně v čas našeho bombardování a kormidlo a jeden šroub byly poškozeny.
Pozdější podrobnější zpráva hovořila o dvou zásazích, které zabily celkem padesát lidí na palubě lodi. Brest se ukázal jako skutečná past na myši pro německé válečné lodě a ačkoliv to, že jsme loď zasáhli my, je jen domněnka a není to zcela potvrzeno, jsem rád, že past sklapla také na Prinz Eugenovi.“

 Kdo stiskl tlačítko?
Na tomto místě se sluší přiblížit muže, jehož ruka stiskla odpalovací tlačítko ke shozu pum, z nichž jedna si patrně našla cestu do nitra křižníku, kde způsobila těžké škody na vnitřním zařízení a dokonce i prorazila dno trupu. Nutné opravy trvaly až do prosince 1941.
Jan Gellner pocházel z dobře situované židovské rodiny, jeho otec byl lékařem rakousko-uherské a později československé armády a jeho strýcem pak známý básník František Gellner. Mladý Jan vystudoval práva a pracoval v renomované advokátní kanceláři v Brně, kde se také v roce 1937 oženil. Po trpké zkušenosti s gestapem v roce 1938 se po okupaci zbytku Československé republiky v březnu 1939 dlouho nerozmýšlel a přes Rakousko ilegálně odešel do Itálie, kde získal vízum do USA. Vypuknutí války jej tak zastihlo v zemi, jejíž neutralita mu znemožňovala vstoupit do ozbrojených složek a zapojit se do boje proti fašismu. Proto na podzim 1939 odešel do Kanady, která již tou dobou byla ve válce. Na jaře 1940 byl přijat do kanadského královského letectva Royal Canadian Air Force (RCAF), přestože mu bylo již 33 let, tak absolvoval výcvik leteckého pozorovatele a v listopadu 1940 odplul do Velké Británie. Na britských ostrovech posílil řady 311. perutě, u které vykonal 37 nočních bombardovacích náletů, než se v říjnu 1941 vrátil do Kanady. Po ročním působení v roli instruktora navigace mu bylo umožněno absolvovat pilotní výcvik, což v jeho 35 letech bylo zcela mimořádné. Po krátkém působení u dopravního letectva Transport Command RAF, kdy přelétl několik strojů do Afriky, se ještě krátce zapojil do boje jako kapitán čtyřmotorového bombardéru a zbytek války prožil ve funkci štábního důstojníka a dosáhl hodnosti Squadron Leader (S/Ldr). Návrat do osvobozené vlasti měl velmi hořkou příchuť, neboť rodiče i sestra se stali oběťmi holocaustu. To byl jeden z důvodů, proč zůstal ve službách RCAF až do roku 1958 a Kanada se mu stala druhým domovem. Po skončení vojenské kariéry začal pracovat jako zpravodaj několika listů a navštívil mnohá místa válečných konfliktů včetně války ve Vietnamu. V 60. až 80. letech pak pracoval jako redaktor a rovněž si vydobyl jméno jako vojenský komentátor.
Ale vraťme se zpět k „velké noci“ z 1. na 2. července 1941. Válečné záznamy připisovaly zásah jedné z osádek od 9. nebo 311. perutě, moderní  prameny uvádějí ještě také možnost, že křižník zasáhly pumy z Wellingtonu od 149. perutě, který byl sestřelen a zřítil se do moře nedaleko doku č. 8. Jeho celá osádka pod velením P/O S. L. St. Vincent-Welche zahynula. Osádka, která se nevrátila, nemohla tak podat svědectví o výsledku svého útoku a skutečnost, že ještě před pádem do moře stačila odhodit pumy v cílovém prostoru, vyšla najevo až řadu let po válce, zejména na základě svědectví francouzských civilistů, kteří se stali očitými svědky jejich tragického konce.
Nicméně za války byl tento úspěch připsán dvojici P/O Václav Korda a P/O Jan Gellner, u obou se vyskytuje rovněž v citaci vyznamenání Distinguished Flying Cross (DFC). V prvním ze tří bodů citace k vyznamenání DFC uděleného britským panovníkem P/O Gellnerovi dne 15. listopadu 1941 stojí: „V noci z 1. na 2. července 1941 byl navigátorem Wellingtonu R1015 kapitána P/O V. Kordy určeného k útoku na německý křižník „Prinz Eugen“ v Brestu. Ačkoli podmínky byly dobré a doky viditelné, křižník nebyl ve tmě vidět. Bylo rozhodnuto shodit pumy řadou přes jeho pozici, ve snaze první pumou zasáhnout molo. Navzdory silné protiletadlové palbě byly provedeny čtyři nálety na cíl a pumy byly svrženy až při posledním. Nejtěžší puma a ještě jedna zasáhly molo a ozářily jeho okolí a podle odhadu zbytek pum šel napříč přes pozici křižníku. Pozdější zpravodajská hlášení uvedla, že dané noci bylo dosaženo dvou přímých zásahů, které křižník vážně poškodily a zabily mnoho členů osádky. Tyto zásahy byly připsány buď 9. nebo 311. peruti a je velmi pravděpodobné, že jednoho ze zásahů docílil P/O Gellner.“
Dopátrat se pravdy, kdo skutečně křižník zasáhl, se patrně nikdy nepodaří. Z osádky sestřeleného Wellingtonu již nikdo nepromluví a svědci ze země těžko mohli rozpoznat, který letoun svrhl pumy na cíl. Nezbývá tak než zůstat u tvrzení, že zásah křižníku Prinz Eugen si s největší pravděpodobností připsala osádka P/O Kordy...

Detailnější rozbor náletu na Brest v noci z 1. na 2. července 1941 spolu s kompletním deníkem Jana Gellnera z let 1940-41 doplněným o jeho celoživotní osudy a doprovázeným více jak 170 černobílými fotografiemi na křídovém papíře najdete v knize Letec po hvězdách.

Použitá literatura:
The National Archives, Kew, AIR 20/6018, SCHARNHORST, GNEISENAU and PRINZ EUGEN: interim report of offensive by R.A.F.
Vojenský ústřední archiv Praha, fond ČSL VB, 687/BI/2/183, 311. peruť, Operační deník 1941 (RAF Form 540).
Vančata, P.: Letec po hvězdách. Ostrov, Praha 2009, c. d., str.  98.
Middlebrook, M. – Everitt, Ch.: The Bomber Command War Diaries. An Operational Reference Book 1939-1945. Midland Publishing, Leicester 1996.

Ing. Pavel Vančata

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit


PODPOŘTE NÁS

Podpořte, prosím,
Historický kaleidoskop on-line.
DĚKUJEME!