Nacházíte se zde: Úvod
20.04.2019
  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma

Historicky Kaleidoskop

Pplk. v. v. Arnošt Polák

Email Tisk PDF

Veterán 2. světové války, příslušník RAF, předseda Svazu letců svobodného Československa ve Velké Británii, se narodil 23. září 1923 v Praze na Vinohradech do židovské rodiny středního stavu, a jak dnes říká: „V mých očích vynikající svou láskou k hudbě a literatuře. Žili jsme skromným, ale spokojeným životem až do roku 1939,  kdy dorazila nacistická pohroma.“

V té době musel ukončit studia reálného gymnázia v Ječné ulici v Praze a se svým starším bratrem Felixem požádali o povolení odjezdu do ciziny. Spolu s bratrem pak odjeli v posledním transportu židovských dětí z Československa do Anglie v akci, kterou organizoval Sir  Nicholas Winton, a díky které se podařilo zachránit několik set židovských dětí před jistou smrtí. Bohužel, jeho rodiče byli v roce 1942 fašisty zavražděni.
Do Anglie přijel v srpnu 1939, těsně před vypuknutím druhé světové války. Jeho osmnáctiletý bratr  se přihlásil do Československé zahraniční armády a byl odeslán do Francie. Arnošt Polák pracoval dva roky na farmě a když dovršil osmnáct let, vstoupil do řad RAF. Zde byl zařazen do kurzu radiooperátorů a palubních střelců bombardérů. Již v první polovině roku 1943 začal působit v rámci naší 311. bombardovací perutě při jejich operačních letech.
„Během mého bojového létání,“ říká Arnošt Polák, „se události, se kterými jsme se setkávali, jako například střetnutí s nepřátelskou stíhačkou, útok na německé ponorky nebo obchodní lodě, zdály poněkud více napínavé než normální rutina – letět  hodiny a hodiny nad Atlantikem nebo Baltem, často v mizerném počasí. Až o mnoho let později, s odstupem času, až ve stáří si člověk uvědomil, že nasazoval život.“
V roce 1944 po ukončení operačního turnusu (celkem šlo o 63 letů) byl přeložen k dopravní peruti. V srpnu 1945 se vrátil do vlasti a byl zařazen k Letecké dopravní skupině, předchůdci Dopravního pluku v Praze-Ruzyni. Létal na starých Junkersech Ju-52 a Sieblech C-3-10 po celé Evropě. Po několika cestách po kontinentu, zničeném válkou, kde vládl nedostatek potravin a paliva, navíc pod vlivem nechuti létat v zastaralých mašinách, začal uvažovat o zanechání své aktivní služby. V roce 1946 ukončil službu v armádě a odjel do Velké Británie za svým jediným příbuzným, bratrem Felixem, který zde studoval na univerzitě v Londýně. Po příjezdu do Londýna se snažil najít zaměstnání, ale bez úspěchu. Důvodem byl nedostatek jeho civilních kvalifikací. Proto se rozhodl spoléhat pouze sám na sebe a založil si vlastní obchod. Poválečné poměry byly obchodnímu duchu nakloněny, a tak se mu to po nějakém čase houževnaté práce i trochy štěstí skutečně povedlo. V roce 1949 se oženil, jeho manželka Bettina pochází z Vrchlabí, odkud se celá její rodina v roce 1938 odstěhovala do  Anglie. Až do svatby pracovala ve filmovém průmyslu. Mají dva syny a dceru. Dnes již ve firmě, která se zabývá stavebními stroji, nepracuje, v roce 2000 předal podnikání svému synovi Johnovi. Arnošt Polák tak má dostatek času věnovat se své velké zálibě – golfu a hudbě.
 Jako mnoho dalších bývalých československých zahraničních vojáků, žijících v cizině, také Arnošt Polák svou rodnou vlast neviděl dlouhé desítky let: „Za celou dobu totality jsem se nevrátil, až v roce 1968 za vlády pana Dubčeka. Vzal jsem svoji manželku, která Prahu neznala, abych jí ukázal krásu tohoto města a něco z mého života za mlada. Pak zase dlouho nic, až v roce 1990 jsme zavítali do Československa s ostatními veterány jako hosté Ministerstva obrany ČR. To nám dalo možnost setkat se spolu se starými kamarády a vyslechnout hrůzy jejich života po roce 1948 jako bývalých vojáků ze Západu. Tyto zájezdy se opakují  každoročně. Na svou vlast jsem hrdý. Jsem hrdý na tisíce mladých lidí, kteří v roce 1939-1940 raději opustili svou vlast, aby šli bojovat proti fašismu, než zůstat pod jejich jařmem.  Svou rodnou zemi mám skutečně rád. S těžkým srdcem jsem  v roce 1946 opouštěl milovanou Prahu. Rád bych vzkázal nastupující generaci: Zůstaňte věrni naší odbojářské tradici a za žádných okolností nedovolte opakování událostí,  jak tomu bylo za nacismu a za komunistické  totality. Chraňte svým životem demokracii a svobodu.“

Petr Majer

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit


PODPOŘTE NÁS

Podpořte, prosím,
Historický kaleidoskop on-line.
DĚKUJEME!