Nacházíte se zde: Úvod
30.03.2020
  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma

Historicky Kaleidoskop

Zapomenutý generál Genpor. Sacher

Email Tisk PDF

V letošním roce  si připomínáme několik významných událostí a výročí osobností veřejného, uměleckého nebo vojenského života.

 

Třebaže se dnes některé vojenské útvary AČR stále více hlásí k tradici, připomínají si historické události obou světových válek minulého století, pojmenovávají různá vojenská zařízení a jednotky jmény padlých hrdinů, ještě mnoho zůstáváme válečným veteránům dlužní. Stále dokola se prezentuje omezený počet několika jedinců a na druhé se zapomíná.  Připočteme-li k tomuto faktu vlažný přístup sdělovacích prostředků a tisku, není divu, že se veřejnosti nedostává odpovídajících informací a mnoho hrdinů zůstává veřejnosti skryto.

Proto je válečnými veterány i příznivci historie vítána každá iniciativa, která představí zajímavé osobnosti našeho vojenství. Tak se tomu stalo i letos16. února, kdy si obyvatelé Prostějova v čele s městským zastupitelstvem, představiteli Armády České republiky, členy ČsOL a dalšími válečnými veterány připomněli 100. výročí narození generálporučíka Viléma Sachera. Byl účastníkem II.zahraničního odboje ve Francii, Velké Británii, velitelem dělostřelectva 3. čs. samostatné brigády v SSSR, autorem několika vzpomínkových publikací, ale i známým představitelem disentu, který podepsal Chartu 77. Vzápětí byl normalizačním režimem v sedmdesátých letech  v nemilosti. Rozkazem prezidenta republiky byl degradován na vojína a byly mu odebrány všechny řády, vyznamenání a čestné odznaky.

Před válkou
Genpor. Sacher se narodil 17. února 1907 v Prostějově, kde prožil mládí a vystudoval vyšší reálné gymnázium s maturitou v r. 1925. Tentýž rok byl odveden a 5. října přijat do Vojenské akademie v Hranicích jako frekventant. O dva roky později byl 7.srpna 1927 vyřazen jako poručík dělostřelectva a přidělen k dělostřeleckému pluku 109 do Olomouce. Po aplikační škole, rovněž v Olomouci, byl v polovině července 1928 přemístěn k děl. pluku 102 v Horšovském Týnu jako nižší důstojník 4/102 baterie, u které pak v následujících měsících procházel funkcemi I. důstojníka pátrače. Koncem dubna 1931 byl náhle převelen k děl. pluku 105 Čtyři Dvory, kde byl určen velitelem 2/105 baterie a 1. října 1932 povýšen na npor. děl. Působil střídavě jako návěstní důstojník na dělostřelecké střelnici v Jincích nebo u 4/105 baterie ve Čtyřech Dvorech.
Jako perspektivní důstojník byl 1. února 1935 povolán do Vysoké školy válečné v Praze, kterou 14. července 1937 úspěšně ukončil a byl zařazen k 3. jezdecké brigádě do Bratislavy. Zde byl 1. října povýšen na kpt. děl. Již 31.července 1938 byl jmenován přednostou 4. zásobovacího oddělení štábu 3. rychlé divize, rovněž v Bratislavě, a dán do skupiny důstojníků generálního štábu. Ještě 15. února 1939 se nakrátko stává přednostou 2. zpravodajského oddělení. V tomto období po připojení mnichovského diktátu zažívá protičeské nálady slovenských nacionalistů, 14. března vyhlášení Slovenského státu a následující den i demobilizaci. To již německý Wehrmacht obsazuje zbytek okleštěné republiky.

Válka
Kapitán Sacher nastoupil do civilního zaměstnání u Elektrických podniků hlavního města Prahy a zapojil se do ilegální vojenské organizace Obrana národa. Nejprve se stal zástupcem pplk. děl.  Josefa Balabána, jednoho z pozdějších hrdinů domácího odboje. Později po Balabánovi přebral velení rámcového pluku v Praze-Holešovicích. Zanedlouho však odešel do exilu.
Začátkem února 1940 se kpt. Sacher pokusil dvakrát neúspěšně překročit hranice na Slovensko. Teprve třetí pochod se zdařil. Skupina čtyř důstojníků se dostala do Nového Města nad Váhom, odkud pokračovali přes Nitru do Velkých Šuran, kde byli zatčeni maďarskými četníky a převezeni do vězení Tolonczház v Budapešti. V dubnu byli propuštěni a podařilo se jim dostat do Bělehradu, odkud odjeli Orient Expresem přes Řecko, Turecko a Sýrii do libanonského Bejrútu, odkud 5. května odpluli lodí Mariette Pacha do Francie. Plavba končí 12. května v přístavu Marseille.
Dne 15. května 1940 byl kpt. Sacher v československém táboře v Agde prezentován a přidělen  ke štábu dělostřelectva 1. čs. divize se sídlem v Béziers. Po kapitulaci Francie odplul z přístavu Sete lodí Mohamed Ali el Kebir přes Gibraltar do Anglie, kde se 7. července vylodil v Liverpoolu a společně s ostatními Čechoslováky odjel do shromažďovacího tábora v Cholmondeley Park.
Ze zbytků čs. jednotek evakuovaných z Francie vznikla 12. srpna 1940 1. čs. smíšená brigáda ve Velké Británii. Kpt. gšt. V. Sacher je nejprve ustanoven přednostou 2. zpravodajského oddělení a od 19. března 1941 pak přednostou 1. osobního oddělení štábu 1. čs. smíšené brigády, již v nové hodnosti štábního kapitána. V období  od 2. 7. 1941 do 9. 9. 1943 působil na Ministerstvu národní obrany v Londýně. Během londýnského zařazení absolvoval v dubnu 1942 zvláštní parašutistický výcvik na základě Ringway u Manchestru a v květnu 1943 i třítýdenní stáž u britské výsadkové divize v severní Anglii. Nicméně 10. září 1943 byl přemístěn za účelem odjezdu do Sovětského svazu. Ve spojeneckém konvoji odplouvá z Liverpoolu lodí Dunnottar Castle v transportu 25 čs. důstojníků. Cesta trvala různými dopravními prostředky celé dva měsíce. Po vylodění v Port Saidu pokračovali vlakem podél Suezského průplavu do Jeruzaléma, dále do syrského Damašku, autobusem přes Bagdád do Basry. Vlakem do Ahvázu a Teheránu a konečně sovětským dopravním letadlem do Baku, Astrachaně, Borisoglebska a Moskvy.
Škpt. Sacher byl nejprve vtělen ke štábu Velitelství čs. jednotek v SSSR, ale již 8. ledna 1944 byl jmenován náčelníkem štábu 2. čs. paradesantní brigády v SSSR, která se v té době organizovala v Jefremově. Věnoval se intenzivně výcviku parašutistů, se kterými se 1. května přesunul do Proskurova. Počátkem června utrpěl těžké zranění díky nedbalosti sovětského řidiče, což mu vyneslo nejen měsíc v nemocnici, ale také trvalé vyřazení z parašutistického výcviku.
Po propuštění z nemocnice byl 15. června určen velitelem dělostřelectva 3. čs. samostatné brigády v SSSR, která se formovala v Sadagury. Pod jeho velení spadaly 3. děl. pluk, 4. děl. pluk, protitankový a protiletadlový oddíl. Nastala opět tvrdá práce vycvičit v krátké době z nezkušených nováčků, většinou mobilizovaných Volyňských Čechů, obsluhu houfnic, minometů a protitankových kanónů.
Svůj první křest ohněm si mohli  čs. dělostřelci zanedlouho vyzkoušet, 8. září 1944 v rámci Karpatsko-dukelské operace, kdy se podíleli na dělostřelecké podpoře útočící 38. armády v její první fázi útoku a sklidili od sovětského velení uznání. Pro 1. čs. armádní sbor se stalo černým dnem 9. září 1944. V ranních hodinách dosáhla 3. čs. samostatná brigáda severního okraje polské vesničky Wrocanky. Dopoledne došlo z německé strany k nečekanému dělostřeleckému palebnému přepadu, po kterém následoval vzápětí i protiútok nepřátelské pěchoty podporované tanky. V panice, která bezprostředně nastala, to byli právě dělostřelci, kteří pohotově přímou střelbou německou pěchotu s tanky zastavili. Podobnou situaci měla i 1. čs. samostatná brigáda u sousední vesnice Machnóvka.
Fronta se po překročení československých hranic 6. října na několik měsíců ustálila  v prostoru Vyšního Komárniku, jen několik kilometrů od hranic a po německém ústupu pak na řece Ondavě. Odtud se dělostřelci obou brigád, včetně sborového 5. děl. pluku, ve druhé polovině prosince přesunuli zpět přes Dukelský průsmyk na polské území. Sacherovi dělostřelci se soustředili v prostoru  jižně od Jasla, kde byli přiděleni k 70. gardové divizi. Podíleli se tak 15. ledna na Jaselsko-gorlické operaci 1. ukrajinského frontu, jejímž cílem bylo osvobození Krakova. Po návratu na obranná postavení u Ondavy přešli opět do podřízenosti 4. ukrajinského frontu, do jehož sestavy byl 1. čs. armádní sbor včleněn. Postup přes východní Slovensko na západ uvázl u Liptovského Mikuláše, kde 1. čs.armádní sbor přišel dočasně do obrany na další dva měsíce, poté osvobozoval Ružomberok, bojoval ve velmi nepříznivých zimních podmínkách na  Malé Fatře a přešel přes Javorníky na Moravu. Škpt. Sacher byl k 16. lednu povýšen na majora  a 1. dubna na štábního podplukovníka. Válka  pro Sacherovy dělostřelce skončila na Hané.

Po válce
Po osvobození nastoupil 30. června 1945 službu na velitelství 2. vojenské oblasti v Táboře jako náčelník štábu dělostřelectva. Již 4. prosince byl vyslán ke studiu na Vyšší akademii generálního štábu K. J. Vorošilova do Moskvy. Během studia byl povýšen na štábního plukovníka, v květnu 1947 se po ukončení akademie vrátil do republiky, kde byl 31. května přidělen na Ministerstvo národní obrany, hlavní štáb v Praze, kde až do konce dubna 1949 působil jako přednosta 3. oddělení. Dnem 15. května 1949 převzal prozatímně velení  5. dělostřelecké divize v Kolíně. Dočkal se povýšení na brigádního generála a v roce 1950 i divizního generála. Třebaže se podílel na budování nové Československé lidové armády a souhlasil s lidově-demokratickým zřízením, byl náhle ke konci května 1951 s okamžitou platností propuštěn z činné služby a přeložen do zálohy.
Bezprostředně po vyhazovu byl nuceně vystěhován z Prahy a nastoupil jako pomocný dělník v českolipské Tatře, vypomáhal v JZD a od r. 1955 pracoval jako lesní dělník. Později našel uplatnění společně s manželkou  v pohostinství. Prošel tak hotely v Jablonci nad Nisou, v lázních Libverda, byl v Mariánských Lázní, Doksech nebo Špindlerově Mlýně. Nakonec byl provozním vedoucím vojenské zotavovny v Praze. V polovině šedesátých let byl částečně rehabilitován, byla mu vrácena hodnost generálporučíka a byl vyznamenán Řádem rudé hvězdy. Přichází však 21. srpen 1968. Vpád spojeneckých vojsk Varšavské smlouvy na území republiky odsoudil i generál Sacher. V roce 1970 byl propuštěn ze zaměstnání a jeho knihy Pod rozstříleným praporem a Na počátku stála smrt nesměly být vydávány. Zapojil se do disentu a byl mezi prvními, kteří podepsali Chartu 77. Z rozkazu tehdejšího prezidenta Gustava Husáka mu byla dnem 24. 3. 1977 odňata hodnost generálporučíka ve výslužbě.  „Jmenovanému se současně odnímají všechna československá vyznamenání a jmenovaný nesmí na území republiky nosit vyznamenání jiných států.“
Generálporučík Vilém Sacher zemřel náhle 14. srpna 1987. Za svoji válečnou činnost byl vyznamenán Hvězdou II. stupně Československého vojenského řádu Bílého lva za vítězství, 5x  Československým válečným křížem 1939, Řádem SNP I. třídy, 2x Československou medailí Za chrabrost, dále mu byly uděleny sovětský Orděn velikoj otečestvěnnoj vojny I. stěpeni, rumunský Ordinul Coroana Romaniei en spade in gradul de Comandor, polský Krzyž Grunwaldu III. kl. a další československá a spojenecká vyznamenání.
Dne 15. ledna 1990 zrušil prezident Václav Havel rozkaz ve věcech kádrových č. 04 ze dne 24. března 1977, poř. č. 1., týkající se odnětí hodnosti generálporučíka ve výslužbě a propůjčených vyznamenání Vilému Sacherovi v plném znění.

Plk. Eduard Picka, Jan Rail

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit


PODPOŘTE NÁS

Podpořte, prosím,
Historický kaleidoskop on-line.
DĚKUJEME!