Nacházíte se zde: Úvod
21.10.2018
  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma

Historicky Kaleidoskop

Kde se ztratili vlastenci?

Email Tisk PDF

Opentlené vozy vesnických zábav s trikolórami a zpěvem národních písní se už nevidí. Sokolské slety drží krajané z Texasu a probíhají bez zájmu veřejnosti. O padlých hrdinech nikdo nic neví a mnozí už je ani za hrdiny nepovažují. Kdyby se Heydrich nezúčastnil likvidace Židů, převládla by jistě ve světě německá verze, že atentát byl teroristický čin obdobný dnešním a většina lidí by tomu ospale přikyvovala. Na oslavách konce světových válek jsou jen oficiální činitelé, veřejnost chybí téměř nebo úplně. Šíří se deformované verze dějin, ve kterých jsou Češi vším vinni, dokonce i druhou světovou válkou, zcela určitě však rozpadem Rakouska, a tím všemi bědami, které následovaly. Se vším tím nemá kdo bojovat, vysvětlovat a uvádět na pravou míru polopravdy.

To má samozřejmě více příčin, ale jednu podstatnou – oslabení národní identity a úpadek sounáležitosti obecně. Doposud není situace taková, že bychom se tomu všemu nemohli bránit, v podobném úpadku jsou i ostatní evropské národy.

Obecné příčiny úpadku sounáležitosti

Působením různých ideálů přehnaného individualismu, vzýváním jednotlivce jako modly (především humanrightismem a rovnostářstvím), vznikl společenský jev, kterému říkám „odloučení“. Je to obrácení člověka do sebe a odloučení od hodnot člověka přesahujících, především od přirozených kolektivů – rodiny, obce, národa, státu. Toto odloučení se vede pod praporem „osvobozování“ od závislosti a od zodpovědnosti k podstatným společenstvím a celá tato rétorika deformuje pojem svobody, považujíce svévoli a nezodpovědnost za svobodu.

„Odloučením“ lidí od kolektivů přestávají být tyto součástí ideálů, bytostné zájmy kolektivů jsou nezajímavé a postupně jsou jen jakousi přítěží pro lidi, kteří se už od přesahujících hodnot zcela „odloučili“. „Únik“ ze svého národa si obvykle nějak vysvětlili, nejspíše tak, že jejich národ je špatný, jsou to jen samí komunisté, nacionalisté, xenofobové, je neschopný, nic neumí, nic nedokázal atd., jsou velmi blízko národ zrazovat a sloužit někomu jinému. Velmi rádi přijmou nějakou další tezi k sebeobhajobě před svým svědomím, třeba i to, že Češi nikdy nebojovali, a vlastně si samostatný stát ani nezaslouží.

Escapisté – lidé, kteří „unikli“ od zodpovědnosti k podstatným společenstvům, rádi přijmou nějakou ideologii, kterou si svůj pohodlný postoj vysvětlují, svůj únik od zodpovědnosti k podstatným kolektivům nějak utvrzují jinou službou, pohodlnější a nezodpovědnou. Ideologie multikulturalismu se nabízí, samozřejmě v souladu s jakýmsi rozmělněním evropských národů do jednoho substrátu, ke kterému se migranti dobře hodí jako urychlovač. Escapisté potom mají strach z nařčení ze zrádcovství, protože dobře cítí své špatné svědomí.

Nadčasový rozměr národní sounáležitosti

Národ, stejně jako rodina a obec, je přirozený princip. Nahradil niterný vztah ke svému kmeni nebo rodu, lidská přirozená obhajoba a šíření vlastních genů byla nahrazena obhajobou genů příbuzenských, prostě ze stejného národa. Později byly geny nahrazeny memy, tedy kulturními entitami vyznačujícími národ, ale rasový původ přestal být důležitý, důležité byly kulturní znaky (jazyk, náboženství apod.). Avšak zcela zůstala podstata zachování lidského společenstva do budoucnosti a v rámci národní sounáležitosti je nadčasovost národa samozřejmostí. Národ prostě musí být věčný (nebo alespoň do skonání světa). Jakákoliv forma escapismu, tedy úniku od zodpovědnosti k národu, není možná. Kdo tedy nemyslí na budoucnost národa, je jen jakýmsi „dočasným vlastencem“, proto byla vždy péče o děti hlavní složkou činnosti vlastenců. Dnes je už velmi potřebné myslet také na to, aby bylo dětí dostatek, přesto, že se nepotřebujeme množit, je situace taková, že za stávající porodnosti nás dříve či později nějací migranti početně překonají. Kulturní memy je zapotřebí předat do dalších generací a nedovolit průnik cizích memů, jinak by totiž ono pracné zachování fyzické mohl využít jiný národ ke svému rozšíření na náš úkor.

Bez podstatného lidského kolektivu, kterým dnes stále je národ, není možná trvalá lidská existence. Vidíme, že „únik“ od národa do nicoty znamená též „únik“ od přirozenosti, a tím i od rodiny a všech podstatných společenstev, a postupný zánik nicotou. Jestliže chtějí kosmopolité vytvořit nějaký „evropský jednotný lid“, musí zachovat národy jako součást Evropy. Nemohou přijímat migranty z jiných světů, kteří se dokonale nepřizpůsobí evropským národům a používat je k rozmělnění národních tradic Evropanů.

Proto též veškeré skutečné vlastenectví je konzervativního charakteru, musí se opírat o tradice a zděděné hodnoty, musí vykonávat nejen současnou prosperitu, ale zajistit též dobrý život potomkům. Kdo tuto linii kontinuity nedrží, přeruší souvislosti s minulostí, nemá hodnoty, o které by se opřel (typické pro komunistický režim) a vzory k následování. Kdo žije jen dneškem a nemyslí na budoucnost národa, vlastencem není z podstaty, protože národ je hodnota přesahující jednotlivce nejen rozměrově, ale i časově.

Kde jsou pole válečná?

Dnes nemáme žádný přímý válečný ani jen studenoválečný konflikt. Největší nepřítel je v nás, v naší neschopnosti se bránit nátlaku a být věrni národním ideálům.

Boj se vedl vždy za národní a zároveň osobní svobodu. Dnešní nebezpečí je plíživé a vůli podlamující právě tím, že osobní svobodu neomezuje, ale začíná omezovat státní nezávislost, a tím svobodu národního celku. To ovšem pozná časem i jednotlivec, protože nebude útvar, který by jej bránil, chránil jeho odlišnost, zachovával jeho kulturu a jazyk a možná i materiální zájmy. V otevřeném světě bude stát jednotlivec sám a zástupné kolektivy fotbalových klubů a účelových spolků nebudou mít tu pravomoc jako národní stát.  

1.

Nebezpečí sebezničení „odloučením“ a nicotou. Jak už jsem uvedl, úpadek sounáležitosti znamená rozklad podstatných společenstev – rodiny, obce, národa, státu. Nicota nastoupila jako výraz „osvobození“ jednotlivce od závislosti a povinností ke společenstvu. Výsledek nicoty je neangažovanost ve věcech, které jsou pro podstatná společenstva potřebná, angažovanost v roli politika nebo úředníka za vlast a nikoliv jen za sebe a svoje zájmy. Třeba děti se už ve školách neučí kolektivní morální zásady, pouze individuální (charita, altruismus), ale učí se hlavně nástroje, jak uspět v životním boji (hlavně proti svým spoluobčanům). Nicota se vyplňuje hédonismem (konzumerismus, užívání života, drogy, gamblerství atd.) a relativismem (multikulturalismus, unisexualismus, genderový feminismus, humanrightismus apod.). Nicota znamená nezakládání rodin a nízkou porodnost. Relativistické ideologie k tomu přispívají.

2.

Internacionalismus a evropský „nový člověk“. Multikulturalismus je prvořadou internacionalistickou ideologií. Smíšením etnik a postupnou likvidací národní sounáležitosti vytvoří nového člověka, který nebude nacionalistický, migranti k tomu dobře poslouží. To je samozřejmě proti přirozenosti a vzniknout nemůže, protože takový nový escapický člověk nebude cítit žádnou identitu, nebude bojovat za žádný národ, a tím zanikne buď přímo neodporováním zdravým a bojovným etnikům (islámským) nebo zanikne na svoji nihilistickou podstatu (viz bod 1 výše). Tažení proti vlastenectví je zcela viditelné a escapisté jsou k tomu použiti, neboť oni jsou „vyprázdněni“, je to pro ně pohodlný únik od zodpovědnosti za dědictví otců. 

Tento tlak vidíme velmi dobře. Je to pomlouvání českého národa a jeho historie, kulturní devastace, prosazování migrantů pomocí sluníčkářského humanismu, likvidace rodin ideály hédonismu a relativismu a přímým rozkladem sounáležitosti, jak bylo řečeno shora.

Vzniká nová konfliktní linie mezi vlastenci a internacionalisty. Tato konfliktní linie se stala viditelnou v okamžiku vzniku nebezpečí zavlečení islámu do naší země, když mnozí vyjádřili svoje postoje. Internacionalisté nevidí v migrantech nebezpečí, tím odkrývají svoji escapickou podstatu a internacionalistickou ideu. Konfliktní linie se prohlubuje jako příkop napříč dřívějšími už zanesenými příkopy levice a pravice, komunismu a antikomunismu apod. Internacionální aktivismus má silnou podporu establishmentu, bohatých jedinců, mezinárodních organizací, západních velmocí a jejich obrovských prostředků. Vlastenci evropských národů nemají takové prostředky a mnozí potom rádi přijmou podporu z Ruska, které stojí na opačné straně světového mocenského boje a může toho využívat pro svoje zájmy.    

3.

Přímé nacionální nepřátelství je spíše skryté a projevuje se maskovaně skryté za internacionalismus a nihilismus. V podstatě jsou to jen nějaké pokusy sudetských Němců prosadit svoji verzi dějin a z toho vyplývající uznání a odškodnění . Za tím stojí skrytá a možná podvědomá snaha o integraci českého národa do širšího svazku německého, a tím vlastně nějaké odnárodnění (prosazení němčiny). Tato snaha je historicky konstantní a zřejmě nezmizela ani s prosazením současných escapických ideologií. Dnes je velice obtížné rozeznat, co je otevřený internacionalismus, europeismus a co je německý integrální nacionalismus. Relativistická díla obsahují takovou směsici, která obhajuje německou verzi dějin vykládanou jako multikulturalistické snažení, výzva k českému sebemrskačství a omluvám, uznání, že vlastně nic nejsme, jen pouhé etnikum bez kultury, které se díky násilným zásahům odtrhlo od německé náruče. To jsou poměrně slabé snahy, ale v nihilistickém prostředí se jim lidé otevírají velmi snadno.

Na národa roli dědičné…..

Voda hučí po lučinách a bory po skalinách šuškají příběhy o národě, který vytvořil knížectví a království, který bojoval za svobodu, za pravdu a spravedlnost, ale nakonec po zlomu druhého tisíciletí přestal mít vůli k životu. Dopoví do konce tento smutný příběh jako varování světu?

Stále více lidí, kteří dnes reálně patří k elitě společnosti, nejsou slepí a neudržitelnosti stávajícího postoje jsou si vědomi. Někteří navzdory většině politiků a intelektuálních aktivistů přemýšlejí, analyzují a varují. Snad jejich slova najdou uznání tam, kde se z nich mohou zrodit činy. Ale jaké je řešení? Nemáme program, který by byl účinný pro naši dobu. Nikdo ho nevydal. Není snad zbytečné jej hledat? Není tím programem návrat k domovu, návrat k rodině, obci, občanské společnosti ke státu a národu? 

Na začátku musí být národní kulturní vize. Její základ musí vyjít z minulosti. Zároveň musí být dostatečně tolerantní v rámci křesťanství, ohledně politického uspořádání nemůže zcela přesně určovat státní režim (jestli republika nebo monarchie), ale musí obsahovat všechny kladné prvky historie (raná moravská a česká knížectví, odkaz byzantské mise a staroslověnského církevního jazyka, přemyslovské a lucemburské slavné krále, kladné stránky husitství, kulturu renesance a českého stavovského státu, odsudek protireformace, národní obrození jako vzor vzepětí morálních sil, legionáře a bojovníky za národní existenci, odsudek komunistického režimu). Je zapotřebí se držet historické pravdy, ale není možné relativizovat a ustupovat v zájmu nějaké ideologie nebo cizích vlivů. Myšlenková agenda vlastenectví a nástroje starých vlasteneckých organizací (Sokol) jsou připraveny k použití. Střední třída musí přejít na vlasteneckou pozici a svými prostředky zajistit financování vlasteneckého hnutí, aby nebylo závislé na zahraniční moci a vlivu. Tak jako kdysi existovala kritická díla (Osvobozené divadlo apod.) musí i dnes nová konzervativní kultura obsahovat zesměšnění současné únikové a nihilistické kultury.

Pokud není idea domova na prvním místě, podléhá člověk různým ideologiím a vizím. Nejlepším způsobem boje proti ideologické manipulaci, proti propagandám a vnucování myšlenek, je idea domova. Pokud člověk má v srdci domov, poměřuje tím myšlenky, které se k němu dostávají, a uvažuje, do jaké míry a zda vůbec jsou pro domov, a tím i pro něho samotného, potřebné. Idea domova musí být předávána dětem.

K tradiční kulturní národní vizi musí nutně přistoupit řešení nových výzev: péče o životní prostředí, šetření zdrojů, péče o fyzické zachování lidu (nikoliv množení). Překonání escapismu, relativismu a hédonismu je podstatné.

Vlastimil Podracký

Literatura
Vlastimil Podracký, Návrat k domovu
Miroslav Bárta a spol., Povaha změny, Odeon 2015
Stanislava Janáčková a spol., Masová migrace, Institut VK 2016
Václav Vlk, Krvavé dozvuky války, Grada Publishing 2015
Vlastimil Podracký, Nadčasový humanismus, Marek Belza 2013

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit


PODPOŘTE NÁS

Podpořte, prosím,
Historický kaleidoskop on-line.
DĚKUJEME!

 

O magazínu

Kontakt na redakci:
Máte-li pro nás jakékoli tipy, chcete-li publikovat zajímavé informace z historie vašeho místa, znáte-li osudy lidí, kteří pomáhali bojovat za svobodu naší vlasti, kontaktujte šéfredaktorku: Jindra Svitáková, tel: 604 206 677, e-mail: redakce/@/historickykaleidoskop.cz

Vydavatelem tohoto on-line magazínu je Centrum české historie, o.p.s.  - www.centrumceskehistorie.cz
Historický kaleidoskop v tištěné podobě, který vycházel do jara 2016, můžete zakoupit na www.ceskatrikolora.cz 

Licence Creative Commons
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte původ-Neužívejte komerčně 4.0 Mezinárodní License.
ISSN 2464-7624