Po návratu z pozorovatelské mise v Sierra Leone jsem dlouho nemohla najít způsob začlenění se zpět do normálního života tady doma, začlenit se zpátky do společnosti, která byla na hony vzdálená tomu, kde jsem doposud žila a byla šťastná. Lidé kolem mě sice komunikovali stejným jazykem, ale já jejich problémům přesto nerozuměla.

Válečný veterán, příslušník 1. čs. obrněné brigády ve Velké Británii, se narodil 24. prosince 1921 v Bukovci. Jeho maminka pocházela z Polska z obce Javorzynki, otec byl z Bukovce. Dětství neměl lehké především proto, že svého otce nikdy nepoznal.

2. část

Ve světnici bylo již pěkně šero, když mě ze vzpomínek vytrhly kročeje na dvorku kolem okna a tlumené mužské hlasy. Klapla klika v předsíňce a vzápětí se otevřely dveře. Povstal jsem a v přítmí  s potěšením poznal svého starého průvodce, za nímž  vkročil mladík střední postavy.

3. část

Naše vyprávění v minulém díle končilo pobytem v Samaře. Naším dalším cílem je 15 km vzdálená železniční stanice Lipjagy. Ano, jsou to ty Lipjagy, kde naši legionáři svedli 4. června 1918 vítězný a statečný boj s bolševiky. Boj, který otevřel cestu k pyšné Samaře.

Dne 16. července 1936 zadalo Ministerstvo obrany – hlavní štáb ŘOP renomované stavební firmě Dr. Karla Skorkovského z Prahy významnou zakázku. Firma se svojí nabídkou zvítězila v neveřejném výběrovém řízení na stavbu jedné z velkých vojenských pevností, jejichž výstavba se právě v té době v Československu naplno rozbíhala.

O válečných útrapách genmjr. Aloise Šišky toho bylo napsáno hodně, včetně několika vydání jeho autobiografie KX-B neodpovídá. (Naposledy tato knížka vyšla v roce 2008 v anglické verzi pod názvem Flying for Freedom v překladu autorky). Poválečný život je už méně zdokumentován, avšak právě ten byl pozadím, které značně ovlivnilo rodinný život.

V předchozích číslech Kaleidoskopu 2-3 a 4/2009 jsme se zmínili o ženách z pomocné roty 2. čs. sam. paradesantní brigády v SSSR (2. pdb). Již víme, že pět z nich přiletělo v říjnu 1944 s parabrigádou na pomoc SNP a v letounech Li-2 přistávaly na letišti Tri Duby.

Věřím v silné prožitky z mládí, dobré lidi, citlivá srdce a věrnou lásku. (J. Lada)

Na přelomu let 2008 a 2009 se v pražském Obecním domě konala po dobu téměř čtyř měsíců výstava, která byla průřezem celoživotního díla akad. malíře Bohumila Konečného – přezdívaného Bimba. Pro mne osobně to byl pohled zpět do uplynulých padesáti let života, počínajíc Mladým hlasatelem.

 „Čest je nám být četníkem…“ to jsou slova z prvorepublikové četnické hymny. Dovolím si seznámit čtenáře Kaleidoskopu se stejnojmennou čtyřpovídkou z knihy Četnické čtyřlístky, kterou před časem vydalo nakladatelství PRAGOLINE.