Rodina Biněvských byla jedna z českých rodin, které přišly do Buzuluku. Historie těchto rodin by vydaly na romány. Odchod z Čech za zaměstnáním, revoluce, politický nepřehledný var na území Ruska, Ukrajiny nebo východního Polska, hladomor, nekompromisní revoluční sovětské zákony, napadení Sovětského svazu nacistickým Německem, válka. Tyto bouřlivé historické události  se promítaly do jejich života.

Během 2. světové války vystřídala 310. československá stíhací peruť britského Královského letectva svých  16 hlavních leteckých základen. Perranporth byl jejím v pořadí čtvrtým mateřským místem od 24. 12. 1941 do 7. 5. 1942 s krátkým přerušením v únoru a březnu zmíněného roku. V této době 310. peruť sdílela perranporthské letiště s dalšími třemi leteckými jednotkami.

Konec zimního období 1942-1943. Události posledních měsíců vyvolávaly stále větší znepokojení hlavních představitelů třetí říše. Nebylo divu. Porážku německo-italských vojsk u El-Alamejnu, vylodění Američanů a Britů v Alžírsku a Maroku, kapitulaci Paulusovy armády ve Stalingradě a stupňující se letecké údery do srdce Německa nešlo již přehlušit optimistickou agitací.

Můj otec prožil své dospívání a mládí v době 1. republiky. Byl duší i srdcem sportovec, který se již od 16 let zúčastňoval atletických a plaveckých závodů za Svaz dělnické tělovýchovné jednoty podle vzoru svého otce, dlouhodobého činovníka turistických organizací. Úspěšného atleta zastavila poprvé okupace, podruhé únor 1948.

Monumentální novoklasicistickou budovu na nároží ulic Politických vězňů a Washingtonovy postavil pražský bankéř a vrchní finanční rada dr. Julius Petschek pro potřeby své banky s názvem Bankovní dům Petschek a spol. Rodina Petschků vlastnila i většinu severočeských uhelných dolů.

Byla to normální rodina. Slavili vánoce, děti chodily do různých kroužků, scházeli se, jezdili na výlety. Najednou jí kamarádky řekly, že už k nim nesmí chodit, protože je židovka. Byl to pro ni hrozný šok, nevěděla, proč ji vydělili ze společnosti, proč je jiná? Byla 2. světová válka a mladá dívka Jana Hellerová byla zařazena s rodiči do transportu směr Terezín…

Nezapomeňme na další lidské pochodně, jež se svými činy snažily vyburcovat konformní společnost k převratným aktivitám. Již v září 1968 to byl Ryszard Siwiec v Polsku, v Československu to kromě Jana Palacha a Jana Zajíce byli i Evžen Plocek, Josef Hlavatý, Miroslav Malinka, Blanka Nacházelová a Michal Lefčík, o motivech jejich činů se však dochovaly jen kusé či žádné informace.

Devátého září 1942 odstartoval Wellington KX-C s číslem 738 C na patrolu v oblasti Biskajského zálivu. Osádku tvořili první pilot Sgt. Bulis, druhý pilot Sgt. Bláha, radista Sgt. Gissübel, střelci Sgt. Doležel a Sgt. Jebáček a navigátor F/Lt. Václav Haňka, kterému patří následující vzpomínka.

V  noci ze 7. na 8. prosince 1941 se zúčastnil Wellington MK IC KX-Z (R 1458) (Z jako zebra) náletu na Kolín nad Rýnem. Osádku tvořili F/0 Pohlodek, Sgt. Jambor, P/O Macenauer, P/O Simet a Sgt. Husmann.

Každý máme v životě nějakého hrdinu, někoho, koho obdivujeme pro to, co dokázal, jaký byl. Jedním z těch mých je Josef Bryks. Statečný pilot, nezlomný útěkář a symbol toho, jak se totalitní režim zachoval k hrdinům svého národa.