Nacházíte se zde: Úvod
20.04.2019
  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma

Historicky Kaleidoskop

MŮJ TÁTA – »SKIPPER«

Email Tisk PDF

Dne 7. března 2007 uplyne 92 let od narození jednoho z hrdinů-veteránů 2. sv. války, pilota a lovce ponorek slavné 311. čs. bombardovací perutě RAF – genmjr. v. v. Jana Romana IRVINGA. A 24. dubna 2007 tomu bude 10 let od doby, kdy se do nebeských výšin, do míst, která byla jeho láskou, navždy odebral.

 


 O mém tátovi již bylo napsáno hodně, ať již šlo o sdělení od věhlasných novodobých historiků, jeho kamarády-spolubojovníky, z nichž již mnozí nejsou mezi námi a další. Chci proto tuto vzpomínku věnovat spíše jeho lidské, nežli profesní stránce, přestože obojí spolu bezprostředně souvisí.

 Ať se však jednalo o kohokoli, s kým jsem kdy hovořila, vždy vyplynula jediná věc: Táta byl skvělý pilot a velitel jak bojové, tak civilní letecké posádky, zásadový člověk, který, když se mu cokoli nelíbilo, vždy řekl svůj názor nahlas i za cenu toho, že za to byl následně trestán, ať již vězením nebo jinou »menší« represí, např. sesazením na funkci 2. pilota (u ČSA). To hovořím o době po r. 1948. Během války, do níž odešel s cílem napomoci  v osvobození své země od nenáviděných fašistů, známou cestou tak, jako většina vojáků bojujících na západní frontě, tedy přes Polsko, Francii, následně Střední východ a posléze do Velké Británie, se od počátku projevoval jako ctižádostivý člověk. Již před vypuknutím války se sám učil jazyky, jakoby snad tušil, že to bude jedna z věcí, které bude v budoucnu velice potřebovat. Ve Francii se zdokonaloval ve francouzštině, kterou znal jen z knížek, na Středním východě pochytil »hantýrku« místních domorodců, a to buď beduínů nebo Arabů aj., a to prý dokonce tak, že byl schopen smlouvat na tržištích. Anglie mu pak poskytla dokonalé studium jazyka, který jej provázel po celý život.

 Uvedu několik chronologicky tak, jak šla léta, veřejnosti neznámých autentických vzpomínek, aby si každý mohl učinit sám obrázek o tom, jaký byl táta člověk, jaká byla doba a lidé z jeho okolí:


Letecký památník 1934-38:

 »2. 3. 1937 – Co bych Ti měl, Jendo psát? Jsi můj dobrý kamarád. V upomínku Jarda Komárek, ,,Bahňák“«. (Táta k tomuto jménu později domaloval křížek).
 »Prostějov 10. 12. 1934, II. ročník pilotní školy – Tenkrát, když mne u raportu, za můj zlý čin soudili, dostal jsem já basy sortu, až se mi vlasy zježily. V upomínku na naši basu vepsal Ondra Sršeň«. (Rovněž je zde domalován křížek).
 »Král králi veliký příkaz dal – – – ,,Ať nejste troškaři ztracených vraků, králem ať každý je – – – neznaje hoře – – – Zatracen každý, kdož by se bál – – – Vzduch výšek nesmírných je naše moře! Vepsal Jan Zelinka«. (Upomínka je doplněna překrásnou ilustrací, bez data a s domalovaným křížkem).
 »Prostějov 25. 8. 1945 – Troubelice – Uničovsko, létadlo se řítí, benzín hoří, aeroplán, plameny hned svítí. Ukázat se světu chtěli hoši dva, tak smělí, z létadla pak vytaženi byli uhořelí. – Vzpomínka na V. Hanáka, který se zabil 13. srpna 1934 v rodišti při svatbě své sestry, které shodil z létadla kytici a pak při náletu nad domek havaroval s čet. asp. Němečkem. V upomínku spolužák Josef Novosad«. (Domalován křížek).
 »Prostějov, 14. 5. 1937 – Přátelství je stín večerní jež roste, když slunce života zapadá. V upomínku vepsal Norbert Váňa ,,Prcíček“«. A táta sem opět domaloval křížek a dopsal: »,,Vipich“ dne 14. 5. 1937 – Zaplatil daň Osudu svým mladým životem – v troskách letounu. Bertíku, budu na Tebe vzpomínat rád, byls´dobrý náš kamarád... Slunce života Tvého předčasně zapadlo... Přátelství však, můj kamaráde, a milá vzpomínka – toť zůstalo! Tvé světlé památce Tvůj kamarád Jan I.«
 (Po letecké havárii při výcviku): »Svému příteli! Pilote smělý, leť stále výš, v to moře blankytů nebeskou říš, s důvěrou v Boha se Ti vše zdaří. On nepřátel střely i smrti stín zmaří. Vrať se, Ty pilote, s nebeské výše, pro Tebe srdečko zde tluče tiše. Srdečko děvčete a náručí vřelé, čekáme na Tebe – na přítele! – Ve sborové nem. č. 2 v Plzni dne 22. 10. 1938, Alois Zástěra«.


Z válečného deníku – vlastnoruční poznámky k některým operacím:

 »30. 5. 1942 – Vickers Wellington 1269. Posádka: P/O Jos. Čapka, J. R. Irving, Jos. Němeček, Fr. Švejdar, Jiří Böhm, Al. Novák. První největší masový bombardovací nálet na Německo – 1.064 letadel. Cíl: válečný průmysl Kolín n. Rýnem. Let v noci – celkem 4,30 hod.«
»21. 1. 1943 – Vickers Wellington – 738-C, ustřelená vrtule levého motoru a proražená pil. kabina po boji s nepř. stíhači – nouzové přistání po vynechání motoru na letišti Weston.«
»7. 3. 1943 – (den 28. narozenin táty – pozn. I. I.) – Vickers Wellington – 9745-S, 55. oper. let, patrola nad Biskají. Posádka: Irving, Jílek, Pospíšil, F/Lt E. Šimon, Pegřímek, Brochard. Napadeni 1 Me-210 – nouzově jsem přistál s poškozeným motorem na letišti St. Eval. Let trval 9,15 hod.«
»19. 4. 1943 – Vickers Wellington – 886-X, 62. oper. let, patrola nad Biskají. Posádka: J. I. Irving, F/Lt Palichleb, Sgt G. W. Shaw, Sgt A. Polák, Sgt Joe Parez, Sgt Tarantík. Byli jsme napadeni 2 Ju-88 – velký boj – prostříleli nám vnitřní spojení.«
»8. 9. 1943 – Liberator V. – 779-J, 64. oper. let, protiponorková patrola na Biskajským zálivem. Posádka: J. R. Irving, W/O R. Nedoma, F/O Knapp, F/Sgt G. W. Shaw, Sgt A. Polák, Sgt Jar. Hájek, Sgt Joe Parez, Sgt Sukaný a z Inspektorátu mě byl přidělený G/C plk. Kubita. Byli jsme napadeni 7 Ju-88 a navíc omylem 5-ti Beaufighters. Velké rodeo! Pařez sestřelil Fricka. Kubita nestřílel a zalezl za pancéřovou desku! Pošramoceni jsme se z toho dostali. Po návratu nás již netrpělivě čekal velitel W/C Nedvěd, před kterým jsem Kubitovi vynadal, že se zachoval zbaběle a velitele Nedvěda požádal, aby mi již nikdy nedával do posádky žádného papaláše z Inspektorátu!!! Tím jsem si to u vrchnosti navždy posral!«
 »27. 9. 1943 – Liberator V. – 786-F, 67. oper. let, protiponorková patrola v Atlantiku, jižně od irského pobřeží. Posádka: Irving, Nedoma, Knapp, Shaw, Polák, Hájek, Joe Parez, Sukaný. Překvapili jsme tři ponorky na hladině, které na nás zahájily soustředěnou palbu z děl a kulometů. První jsme potopili 6-ti hlubinnými náložemi (Shaw). Druhou jsme potopili 8-mi raketami. Třetí nám zmizela pod hladinou nouzovým potápěním. Let trval 12 hod.«
 »3. 12. 1943 – Liberator V. – 798-L – nouzové přistání na letišti Exeter pro mlhu v Beaulieu – na dva motory a s poslední kapkou benzinu. Dva zbývající motory se těsně před přistáním již zastavily. Posádka: vlastní.«
 »17. 5. 1944 – Liberator III. – 745-E, 88. oper. let nad Biskají. Vynechaly nám všechny generátory – předčasný nouzový návrat na letiště Predanack.«
 »24. 6. 1944 – Liberator V. – 745-E, 95. oper. let u 311. sq. a poslední při invasi do Evropy. Posádka: Irving, Petrášek, Shaw, Spitz, Polák, Sedlák, Hájek, Weiss (filmový rež. Jiří Weiss se zúčastnil několika letů, z nichž později vytvořil slavný dokument o životě v Coastal Command – pozn. I. I.), Hahn. V Kanálu jsme zjistili 3 ponorky, jednu jsme potopili salvou raket a náložemi. Let: 8,40 hod. – den, 2,10 hod. – noc, celkem 10,50 hod.«
 

 A tak bych mohla pokračovat ještě dlouho. Na začátku mladí chlapci plní ideálů, touhy po létání i dobývání výšek a první setkání se smrtí některého z nich. Již tehdy – snad aniž to tušili –se připravovali na to, že budou jednou smrti hledět do očí tak zblízka, že se jim o tom – pokud přežijí – bude v noci zdát až do konce života. Byli vedeni k tomu, aby se chovali a rozhodovali ve prospěch životů svých i kamarádů, ve jménu vlasti. Snad výše uvedené řádky – byť namátkou – dostatečně vypovídají o tátově povaze, o jeho zodpovědnosti i statečnosti...

 Po skončení války se samozřejmě k létání vrátil – spolu s mnoha již bývalými »Rafáky« pomáhali vybudovat nové Čs. aerolinie. S přestávkou mezi lety 1948 do poloviny 60. let, kdy byl táta buď vězněn nebo vyhozen ze zaměstnání, se k létání u ČSA opět vrátil. I zde se stal uznávaným »skipperem«, který se svým IL-14 dokázal možné i nemožné snad jen proto, že si vždy říkal: »Musím s tou mašinou doletět za každou cenu!« Dodnes na něj mnozí vzpomínají. V březnu 2007 tomu bude rovných 30 let, kdy skončily dvě slavné éry čs. dopravního letectví – dolétala legendární IL-14 a její poslední let byl zároveň posledním letem mého táty. A protože to byly okamžiky hodny zaznamenání do dějin ČSA, ač se to tehdejšímu komunistickému vedení naší jediné letecké společnosti líbilo či nikoli, museli tak pro jednoho z letců-»zápaďáků« uskutečnit velkou slávu. Bylo tedy paradoxem, že v televizních novinách řízených a tvořených dobře proškolenými nomenklaturními kádry, se pak na obrazovce objevil usměvavý táta v doprovodu maminky, jak sestupuje po schůdcích letadla na letištní plochu, kde již čekalo mnoho fotografů i zástupců Aerolinek s kyticemi. Ale i v onom roce 1977 si na památku od svých kolegů odnášel hustě popsaný památník...


Z památníku ČSA:

 »Mnoho zdraví a šťastná léta v zaslouženém odpočinku Vám přejí zaměstnanci tech. úseku stanice Ostrava. 22. 3. 1977 – Mir. Jaluvka, Vlad. Křteň, Jarosl. Obsadný, Josef Kalčík, Jan Míša, Jarosl. Staněk, Al. Šindel, Mir. Škovroň, Zd. Matula.«
 »Letisko Sliač, 22. 3. 1977 – Pán kpt. Irving! Aj technici stanice ČSA Sliač, Vám do kytice spomienok zapisujú srdečné blahoželanie k zdarnému ukončeniu pilotnej činnosti, vo funkcii veliteľa-kapitána našich dopravných lietadiel. Na Váš milý úsmev a na Vaše kamarádske podanie nám ruky, nezabudneme. Spomíname na Vás, na dobu, keď ste k nám lietal s DC-3, keď sme boli eště v malom drevenom baráčku, plocha bez betónu... Patríte k tým pilotom-bojovníkom, ktorí vždy vedeli, kde je ich miesto. S úctou pripíjame na Vaše zdravie, ktorého hojnosť Vám na dlhé roky želáme. Podpisy nečitelné.«
 »Praha, 25. 3. 1977 – Našemu ,,nesmrtelnému Hansovi“ přeji stále nevyčerpatelné zásoby životního optimismu, trvalý pohled na život s koutky úst nahoru a zdravý kořen, který mu všichni závidíme. Jelikož létání je jako žena, se kterou je život strašný, ale bez ní ještě horší, věřím, že i když už teď brzy definitivně vypneš motory, nezapomeneš a přijdeš se na to naše létání mezi nás podívat. Tvůj kamarád ve zbrani na IL-14, cpt. Miloš Pešek.«
 »Vážený pane Irvingu, všichni pracovníci ČSA Brno Vám co nejsrdečněji přejí mnoho dalších let spokojeného života. Děkujeme Vám za kamarádskou spolupráci po celou dobu naší společné práce. Společně všichni věříme, že i když k nám nebudete létat v kabině IL-14, přijdete se podívat jako přítel za kolektivem, který si Vás váží a bude Vás mít stále v srdci jako nezapomenutelně dobrého člověka. Letiště Brno 27. 3. 1977 – mechanici, plniči, nakladači, výpravna, vedení stanice.« Připojena překrásná ilustrace IL-14 s imatrikulací ,,tátovy“ mašiny.
 »Vážený pán kapitán, symbol ozajstného kapitána a človeka ste stelesňovali v našich očiach... Nezabudneme na Vás nikdy a vždy Vás očakávame. Kolektív dievčat recepcie Hotela Slovan, Košice 30. 3. 1977.« Následuje 9 podpisů.
 »Milý Honzo, bylo pro mne splněním neuskutečnitelného přání mých klukovských roků, kdy jsme se zatajeným dechem pohlíželi na Vás – letce 2. světové války, že jsem mohl společně s Tebou prožít několik roků na křídlech se značkou OK.« Následuje přání a podpis »Robert Šťastný, Praha 4. 4. 1977«.
 »Pana kapitáne Irvingu, celý Meteor Praha Vám přeje do dalších let hodně krásné pohody bez bouřek a přeháněk. Meteorological Office Class I., Airport PRAHA-RUZYNĚ, 1. 7. 1977.« Připojena velmi hezká a vtipná ilustrace se 14-ti podpisy.
 »Honzo, dolétala ČTRNÁCTKA a Tobě nastal čas oddechu, který zpestří i nějaká ta dvanáctka v Plzeňském dvoře, jak vím z doslechu, kde schází se letečtí veteráni, s kterými jsi prožil pěkné i horší chvíle, doufám však, že i s námi byly některé dny bílé. Praha, 18. 10. 1977, dispečeři VL.« Připojeno 14 podpisů a nádherná ilustrace IL-14.

 I zde by mohly být vzpomínky nekonečné – od pilotů, navigátorů, tzv. rosničkářů, celníků a děvčat z »pasovek«, startérů, stewardek, radistů, pracovníků ŘLP ze všech koutů tehdejšího Československa, kteří všichni vepsali nezapomenutelná slova, která vypovídají o jednom: že táta byl prostě SPRÁVNÝ CHLAP!

 Čest jeho památce a dodatečné poděkování všem jeho kamarádům a pilotům...

Iveta Irvingová

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit


PODPOŘTE NÁS

Podpořte, prosím,
Historický kaleidoskop on-line.
DĚKUJEME!